Vážený pane předsedající, milé kolegyně, milí kolegové, průběh projednávání novely insolvenčního zákona provází řada problémů, někdy i určitých zmatků. Názory se mění a postupně krystalizují. Právě proto mě to vedlo k závěru, že musím znovu uplatnit svůj návrh pozměňovacího návrhu, který jsem původně stáhla, pak jsem musela ze schůze ústavně právního výboru na chvíli odejít a v té době se ústavně právní výbor postavil kladně k návrhu paní poslankyně Benešové, což mě donutilo opět se vrátit k mému pozměňovacímu návrhu. V podrobné rozpravě se k němu samozřejmě přihlásím a uvedu příslušné číslo.

Teď mi jenom dovolte tři poznámky.

Za prvé - důvod, který mě hlavně vedl k tomu, že ten pozměňovací návrh byl připraven a zadán do systému a dnes znovu zadán, je, že jsem přesvědčená, že vládou navržený systém ustanovování insolvenčních správců, jak byl posléze akceptován ústavně právním výborem v podobě pozměňovacího návrhu paní poslankyně Benešové, by vedl k nepřípustné, nebo nevhodné a nežádoucí regionalizaci insolvenčního práva, a to za situace, kdy už nyní existují velmi zásadní rozdíly v postupech a rozhodovací praxi soudů napříč kraji a sjednocující výklad, který by měl poskytovat vrchní soud, resp. vrchní soudy, zatím není dostatečný.

Bohužel i rozhodnutí insolvenčních soudů v takzvané dohledací činnosti nepodléhá přezkumu vyšších instancí, jak se můžeme dozvědět z příslušného ustanovení insolvenčního zákona, takže navrhuji v článku 1 celý bod 6 zrušit.

Ještě bych k tomu doplnila, že se domnívám, že by mohlo dojít nejen k poškození dlužníků, ale i věřitelů, kteří by museli nově cestovat za insolvenčním správcem v rámci kraje, nikoliv jako dosud v rámci okresu. I tato zdánlivě podružná maličkost ukazuje na to, že návrh není úplně promyšlený a ve svých důsledcích může být i pro řadu dlužníků a věřitelů technicky velmi nepříjemný.

Poznámka druhá. Insolvenční zákon stále postrádá prostředky obrany proti zneužití výjimky, které je obsaženo v § 25 odst. 2, předsedou soudu, to znamená proti vydávání opatření o určení osoby insolvenčního správce tím způsobem, že je zcela potlačen zákonem stanovený algoritmus ustanovování správců, a jak víme na příkladu postupu Krajského soudu v Ostravě, místo toho, co je v zákoně zakotveno a z čeho by měly být naprosto výjimečně činěny výjimky, tak přichází standardní postup libovolného nahrazování a výkladu tohoto ustanovení ze strany předsedkyně krajského soudu v tomto konkrétním případě, a proto si myslím, že když už je otevřená novela insolvenčního zákona, měla by se precizovat příslušná ustanovení. Proto navrhuji určitá doplnění, na která odkážu v podrobné rozpravě.

A konečně do třetice - s ohledem na to, že zde existuje určitý precedens v širším smyslu slova, ne tedy cum grano salis, čili určitá analogie, návrh kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. května 2016, podaný podle článku 95 odst. 2 Ústavy České republiky a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, kterým se doporučuje ustanovení § 160 odst. 2 zvážit a případně zrušit, tak navrhnu v podrobné rozpravě, aby § 160 odst. 2 byl právě z důvodu jeho protiústavnosti zrušen.

Může na to samozřejmě existovat jiný právní názor, který bude poukazovat na to, že citované rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu nelze 1 : 1 aplikovat na tento případ. Já se nicméně domnívám, že lze, takže v podrobné rozpravě se přihlásím i k této změně.

Děkuji.