Dnes si připomínáme výročí událostí, které před 35 lety odstartovaly naši cestu od socialismu ke kapitalismu. „Za tu dobu se Česko díky své tvrdé práci úspěšně zařadilo mezi stabilní tržní ekonomiky Evropské unie.“ To řekl ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček, když minulý měsíc představoval Hospodářskou strategii, jejímž hlavním cílem je dostat Českou republiku do roku 2040 mezi top 10 zemí Evropské unie s nejvyšším hrubým domácím produktem na obyvatele. Máme být na co hrdi, kam se podařilo zemi od roku 1989 ekonomicky posunout?

Jojo, posunuli jsme se přímo bumerangově, totiž od začátku na konec a zase zpátky. No, komu se to podaří? Ze socialismu jsme došli ke kapitalismu a od kapitalismu jsme se zase vrátili do polovičního socialismu. Protože to, co tu dnes máme, nemá s tržní ekonomikou mnoho společného.

Pokud jde o náš posun mezi top 10 zemí Evropské unie s nejvyšším hrubým domácím produktem na obyvatele, je to asi takové, jako když komunisté slibovali, jak natrhneme zadek imperialistům a nandáme to ekonomicky Američanům. Slibovali to nějakých čtyřicet let, ale někde ti soudruzi patrně udělali chybu, protože nakonec se východní blok ekonomicky v podstatě sesypal, protože byl kvůli ekonomické neefektivitě již tak slabý, že ani neměl sílu bránit se v devětaosmdesátém. A pak nás západní svět učil, jak znovu začít podnikat. Tak teď to máme v bledě modrém. Akorát se chceme vyšvihnout mezi top 10 zemí EU… On si pan Vlček FAKT myslí, že s naším vypínáním elektráren se proinvestujeme k prosperitě?!

V tehdejších euforických časech se lidé těšili především na svobodu a budoucí prosperitu. Památným se stal výrok prognostika Valtra Komárka, jednoho z tehdejších kandidátů na premiéra, že do deseti let ekonomicky doženeme Rakousko. Souviselo to jeho vyjádření jen s tou tehdejší optimistickou náladou a bylo zcela nereálné, nebo až tak nesmyslné to heslo být nemuselo?

Ano, bylo to zcela nereálné. Teď už to ale reálné naopak je – ale ne proto, že my bychom byli tak dobří. Je ale hypoteticky možné, že se Rakušané ideologicky střelí do nohy ještě víc, než se střílíme my. Pak bychom je samozřejmě dotáhnout mohli. Mohli by totiž hypoteticky klesat rychleji, než jak budeme ekonomicky klesat my, pokud budeme v tomhle zeleném dobrodružství pokračovat.

„Volby v Americe ukázaly, jak zranitelná může být demokracie jako systém i v zemích, kde je dlouhodobě zavedená. Je to způsobené na jedné straně menším zájmem lidí o to, co se děje, jejich menší informovaností, a tím pádem větší náchylností nechat se manipulovat, případně trochu vystrašit, a pak strach obrátit proti někomu konkrétnímu,“ řekl prezident Petr Pavel při úterní debatě se studenty Střední odborné školy Dvořákova ve Znojmě. Je demokracie v Česku z tohoto pohledu odolnější, že lidé u nás nejsou tak náchylní se nechat zmanipulovat?

Myslím, že lidé u nás jsou velmi náchylní nechat se zmanipulovat, jak ukázala debata Petra Pavla se studenty ve Znojmě, jelikož podle dostupných agenturních informací se žádný ze studentů neohradil a prezidenta s realitou svou otázkou nekonfrontoval. Neumím si představit, že v mé generaci by se na gymnáziu, na které jsem v 90. letech chodila, nenašel nikdo, kdo by nevznesl drzý dotaz, kterým by prezidentovi odporoval. Já bych to v takové situaci tehdy celkem jistě udělala.

Naopak demokracie v USA je velmi robustní a má tradici, protože navzdory velmi jednostranné propagandě médií se Američané rozhodli svobodně a progresivistickou mediální masírkou se nenechali ovlivnit. To my to máme v EU mnohem těžší, protože Evropská komise není volená lidmi, takže na celoevropské úrovni, odkud přicházejí ty nejvíce toxické regulace, si na demokracii jen hrajeme.