Milé kolegyně, milí kolegové,

já nebudu opakovat, co jsem včera říkala, jenom snad - neděste se, nechci mít takzvané poslední slovo, čili to uvedení mého jména, už tam byla minule dvakrát zřejmě nějaká technická chybička, takže prosím o odstranění mého jména jako na závěr obecné rozpravy.

Já bych jenom chtěla upozornit na to, že hnutí ANO, ač nemá samo zatím připravený návrh, tak je připravené se podílet na tom komplexním pozměňovacím návrhu a i s ohledem na to, že jsme tomu věnovali poměrně dost času, tak si myslím, že je na místě říci některé parametry, které za nás mají šanci na to, aby při projednávání, pokud postoupíme návrhy, jak jsem se o tom zmínila včera podvečer, do dalšího čtení, tak abychom se přinejmenším pokusili o to, aby uspěly.

Samozřejmě říkám znovu před závorku -

Já chápu, že ne všichni musí být zainteresováni na tom, jak bude vypadat ústavní zákon o celostátním referendu, obzvlášť v situaci, kdy předložené tři návrhy se v těch základních parametrech relativně dost odlišují, na druhé straně právě tím, že tady o tom takto otevřeně budeme hovořit, tak si už můžeme udělat předpolí pro vlastní pracovní diskusi, která doufám proběhne ve výborech. Víte, že stále zůstávám optimistkou.

Čili pokud jde o hnutí ANO, platí to, co bylo mediálně už několikrát řečeno velmi jasně, důrazně a opakovaně, že nechceme, aby se předmětem referenda staly mezinárodní smlouvy, které navíc jsou již relativně dobře upraveny, i ty, ke kterým je třeba ústavní většina ratifikace, kterými se přenášejí určité pravomoci a kompetence na jiné instituce vně České republiky, čili nechceme, aby byly upraveny tak, aby se mohly stát předmětem referenda. Myslíme si, že bychom dublovali tu úpravu a nevidíme důvod, protože už v současné době § 10A odst. 2 umožňuje takovýto postup.

Nicméně - já budu vždycky říkat nicméně, abyste pochopili, proč jsem relativně optimistická - nicméně je to situace, kdy pokud některá ze zúčastněných stran /a mám tady na mysli ty, kteří budou za politickou stranu prosazovat svoje parametry/ to bude považovat za konditio sine qua non, čili podmínku, bez které by nebyl přijat ten zákon, tak jsme ochotni k určitým ústupkům. Abych byla jasnější, například že zopakujeme ten režim, ten, který už máme v ústavě, tak by se znovu zopakovala formulace a byla by obsahem ústavního zákona o celostátním referendu, čili v podstatě by se umožnilo, ale za zpřísněných podmínek, hlasovat o takovém předmětu referenda, ale nevybočili bychom již z mantinelů, které jsou nyní zakotvené v ústavě. První bod.

Další se týká počtu petentů, který by byl oprávněn iniciovat referendum z řad občanů České republiky, a také samozřejmě otázka, zda kromě občanů by to mohl být například Parlament nebo vláda. Takže hnutí ANO tady bude také vyčkávat na průběh diskuse. Myslíme si nicméně, že ten návrh, který předložila sociální demokracie, sociálně demokratický návrh zákona o celostátním referendu, je postaven příliš přísně a mohl by v praxi vést k tomu, že to referendum se nikdy neuskuteční.

Takže my souhlasíme s kritickými připomínkami těch, kteří na to poukazují, nicméně ten zlatý střed, který vidíme tak kolem 400 tis. - 500 tis. si myslím, že by bylo dobře zachovat a současně neprotahovat tu dobu na rok, dokonce tam zazněly dva roky, ale omezit ji obvyklým termínem do šesti měsíců, jak je to třeba i v jiných evropských legislativách, čili bychom si třeba představovali, že by tam bylo minimálně 400 tis. podpisů v období šesti měsíců. Tady je třeba podnětný námět ze strany Pirátů, kteří upozorňují, že ale v takovém případě by se těch šest měsíců mělo počítat od okamžiku, kdy Ústavní soud - což je jedna z variant, kterou já osobně považuji za velmi dobrou - přezkoumá ústavnost optikou ústavního pořádku té položené otázky, aby se nám potom nestalo, že slavnostně proběhne referendum a někdo dá námitku a Ústavní soud celý výsledek shodí jenom z toho důvodu, že po formální stránce to nevyhovuje, ta otázka neprošla ústavním měřítkem.

Takže až od toho okamžiku, kdy tady třeba Ústavní soud, pokud se rozhodneme k použití tohoto nástroje, abychom měli jistotu, že výsledek bude z hlediska ústavy konformní, až bude rozhodnutí, že otázka je přípustná, tak v takovém okamžiku by se počítalo těch šest měsíců na sběr těch 400 tis. až 500 tis. podpisů.

Čili vidíte, že tady také slevujeme, protože jsme říkali kolem těch 700 tis., 800 tis., ale po odborných seminářích, když slyšíte, jak to vypadá v zemích, kde mají právě teď tyto počty, tak si myslím, že nechceme, rozhodně hnutí ANO nechce přijímat zákon, který budeme mít jenom na papíře. Jde nám také o to, jak se tím zaklínají některé jiné politické strany, SPD, KSČM, Piráti, že chtějí životaschopný zákon. My ho chceme také. Raději nic než něco, co by skutečně v praxi nefungovalo. Takže bychom byli ochotni jít třeba až na těch 400 tisíc, ale zase po diskusi.

Další otázka je, kdo by kromě občanů České republiky měl být ten, který ještě může iniciovat, pokud vůbec, referendum. Myslíme si, že poslanci a senátoři přicházejí v úvahu. Proč by nemohli iniciovat referendum? Opět v diskusi, která odezněla a jejíž účastníky jste se mohli stát, zazněly tyto možnosti i z hlediska zahraničních zkušeností jako opodstatněné. Proč se toho tedy bát?

Rozhodně bych odmítla už předem kritiku, že poslanci si tím budou vypomáhat a budou se alibisticky schovávat za výsledky hlasování lidu. Například jsme měli zrovna ten návrh zákona, který by prolamoval striktní zákaz kouření ve veřejných stravovacích prostorách, restauračních zařízeních. Tak proč ne, pokud by tady byly třeba tři pětiny poslanců nebo polovina senátorů, kteří by to chtěli, tak já si myslím, že to je přesně ta otázka, která by se mohla stát předmětem referenda. A nemyslím si to samozřejmě já, vycházím z výsledků již odborných debat, které proběhly.

Jiná otázka je, jestli by to měla být vláda. V tom jsme zatím nedospěli ke konsenzu. Myslím si, že by toto mělo být předmětem projednání ve výborech. Zatím s tím spíše nepočítáme.

Další taková důležitá záležitost je, jestli referendum má být závazné nebo nezávazné. Hnutí ANO jednoznačně říká, že závazné, že nezávazná referenda a la veřejné výzkumy, k tomu nemusíme přijímat ústavní zákon.

A myslíme si, že aby bylo platné a závazné, pak by se jej měla zúčastnit alespoň třetina občanů, kteří jsou v referendu oprávněni hlasovat.

Ani na to neexistuje zatím jednoznačný názor, ale můžu vám garantovat jednu věc, že v průběhu těch diskusí, které vedeme vlastně od prosince, od okamžiku, kdy SPD předložilo první návrh této ústavní normy, tak se ty diskuse výrazně přiblížily. A myslím si, že toho konsensu lze docílit.

Také jsme se shodli na tom, že bychom měli regulovat i kampaň k referendu, že musí mít své limity, a že tyto takzvaně technické věci nesmíme podcenit, a že bude třeba vzájemné provázanosti toho ústavního zákona na jiné právní předpisy.

Protože jsem kolegům slíbila, že tady nebudu hodinu informovat o něčem, co ještě není tak daleko, když hovoříme, myslím tom komplexním pozměňovacím návrhu, o třech různých normách, které tady představili více či méně, a byly tady také kritizovány opozicí nebo těmi, kteří s nimi nesouhlasí, předkladatelé zákona, a tato obecná rozprava je otevřená k těmto normám, tak já omezím svůj výklad na to, že se domnívám, že tím nosičem pro další práci výboru, pokud svým hlasováním posuneme z prvního čtení všechny tři návrhy do druhého čtení, by měl být, protože ty parametry, které má zpracované, nejvíce odpovídají i těm společným našim představám, návrh, který předložila sociální demokracie.

Samozřejmě vím, že se asi svede ještě bitva o řadu parametrů, které jsem tady nezmínila, ale myslím si, že ty nejdůležitější a nejspornější, to znamená ty otázky negativní, co nelze v zákoně podrobit referendu, tak ty jsem zmínila. A tady bude hodně záležet na tom, zda se projeví snaha a vůle těch, kteří již předložili svoje návrhy, ustoupit ze svých pozic. Pak si myslím, že máme šanci přijmout komplexní pozměňovací návrh a bude to potom i důkaz toho, že tato sněmovna, pokud jde o tak zásadní otázky, když se s tím každá strana zaklíná, je schopná udělat ústupek. A to všechno s vidinou cíle, že budeme mít životaschopný, realizovatelný, dobrý nový nástroj, který předvídá naše ústava od okamžiku, kdy byla schválena, čili opravdu od toho roku 1993. Bylo by dobré, kdybychom tedy už konečně příslušné ustanovení naplnili a kdybychom se vzdali někdy někdo z těch předkladatelů i určitých politických ambicí ve prospěch jedné strany a ten ústupek učinili.

Ale nerada bych, aby tento můj projev vyzněl v závěr, že to, co je předložené, není projednatelné a že by se měl připravit hned nový společný návrh. To zase natolik jsem už politická realistka, že vím, že k tomu navrhovatelé nepřikročí. Ale protože jsem se zúčastnila prakticky všech jednání a nejenom těch, které se odehrály pod taktovkou stálé komise pro změnu ústavy, kterou perfektně řídila paní kolegyně poslankyně Valachová, ale i těch předcházejících neformálních pracovních debat, tak mne nechte, abych ten optimismus, který mám a který mne přesvědčuje k tomu, že si myslím, že vám to chci zaprvé doporučit, abychom je posunuli do druhého čtení, a zadruhé si myslím, že máme jedinečnou i historickou příležitost prokázat, že nám jde skutečně o zájem rozšířit podíl našich občanů na demokratické formě způsobu vlády, ze kterého tolik jiných stran nebo některé, ne tolik, ale některé politické strany mají opravdu obavu. Já z toho obavu nemám. Protože pokud tam zavedeme například ten požadavek kontroly položené otázky v referendu Ústavním soudem a pokud tam budeme mít několik limitů, které zabrání tomu, aby se z toho stal nástroj populismu a zneužití, tak si myslím, že jako kvalitní ústavní norma by potom v praxi náš zákon mohl obstát.

Rozhodně si nemyslím, že tou cestou je přijmout teď jenom zákon, který mají například v Litvě a v řadě jiných zemí nebo i na Slovensku, kde ho postavili tak přísně, že fakticky nefunguje nebo funguje jen velmi ojediněle a v naprosto výjimečných situacích.

Já se i těším na tu debatu, pokud k ní dojde. Myslím si, že se bude hodně testovat i skutečná, nejenom ta mediální a politická ochota ten zákon připravit tak, abychom pro něj našli potřebnou ústavní většinu tady v Poslanecké sněmovně a aby také našel příznivý ohlas, resp. stoupence, aby byla ústavní většina i v Senátu, protože, jak víte, tato norma potřebuje, aby byla schválena ústavní většinou jak v Poslanecké sněmovně, tak v Senátu.

Je to ještě běh na delší míli, nicméně jsme na samotném začátku. A asi se nemýlím, když teď si troufnu odhadnout, že tím prvním krokem bude hlasování, které nám ukáže, jestli skutečně chceme ústavní zákon o celostátním referendu, nebo zda jsou to jenom politické řeči politických stran, které ve skutečnosti pro to nic neudělají.

Závěrem, pane předsedo, milé kolegyně, milí kolegové, bych chtěla doporučit, abychom všechny tři návrhy, byť s vědomím toho, že některé věci jsou pro nás nepřijatelné, to říkám teď za Hnutí ANO, například předmětem referenda nemůže být státní rozpočet, daně a poplatky, jak jsem včera říkala... Ale aby měli všichni stejnou šanci se podílet na přípravě komplexního pozměňovacího návrhu, tak abychom posunuli do druhého čtení, dohodli se pak na kompromisech a připravili normu, která bude mít kvalitu ústavního zákona, který nebude zpochybňován potom v praxi tím, že podle něj nelze postupovat. Máme k tomu, myslím, dobře nakročeno.

A děkuji také předkladatelům. Za Hnutí ANO bych tedy ráda chtěla poděkovat všem třem předkladatelům, že tuto iniciativu uchopili a že odváženě svoje návrhy, byť s některými z nich více nesouhlasíme, s některými méně, předložili do sněmovny a otevřeli tuto legitimní debatu.

Děkuji.