Zkusím takhle ten respirátor trošku uvolnit, aby mě bylo dobře slyšet. Pane předsedající, děkuji za udělení slova.

Milé kolegyně, milí kolegové, ještě jednou se na vás obracím a zdůrazňuji, že jako zmocněnkyně vlády, této koaliční vlády pro lidská práva jsem se tímto problémem dlouhodobě zabývala, z titulu i své funkce místopředsedkyně Rady vlády pro lidská práva a samozřejmě také jako někdo, kdo má v gesci činnost a koordinuje činnost vládního výboru pro práva dítěte. Současně jako poslankyně jsem vždycky sledovala zájem těch, kteří se starají o ohrožené děti. Jsou to kromě rodičů, kteří někdy zaskakují v případech, kdy by potřebovali samozřejmě odbornou pomoc a ještě ji úplně nemají k dispozici v rozsahu a kvalitě, jakou by si zasloužili, tak jsou to zejména ti, kteří zaskakují za rodiče, čili pěstouni, osvojitelé, ZDVOPy, čili krizová centra, a v neposlední řadě také ta zařízení ústavní, která se starají o ty nejmenší, nejenom tedy děti do tří let, ale do čtyř, pěti, šesti, sedmi let, které z jakýchkoliv důvodů se v těch ústavních zařízeních ocitly.

Začínám takto obecně, jenom abyste věděli, že to není zájem ad hoc, ale že tato vláda sleduje tuto problematiku dlouhodobě. A samozřejmě velmi vítám, také jsem ráda podepsala svolání této mimořádné schůze, protože jde kromě jiného o zkvalitnění péče těch, kteří se o ty děti starají mimo ústavní zařízení, čili pěstounů, zvýšení jejich odměn a v podstatě takové nastartování jiného systému, které nás dovede do rodiny, kam patříme, evropských zemí, které již neumisťují své děti, zejména děti nejmladší do ústavních zařízení. Když se podíváme třeba na tabulky, jak to vypadá, protože kromě pěstounských - ještě pro ty, kteří si to nevybaví nebo není to zákon, který by tak bedlivě sledovali, protože jsou jinak orientovaní, tak když se podíváme na země, které umisťují své děti, a mají zákazy umisťovat děti do ústavních zařízení, do jiných typů péče, tak jenom pro ilustraci: Maďarsko dokonce výše hranice, k 1. 1. 2020 jsou to data, 12 roků, Polsko 10 roků, Chorvatsko 7 roků, Rumunsko 7 roků, Slovensko 6 let, Srbsko 3 roky. Úmyslně jsem vzala ty členské země Rady Evropy, které jsou nám jako východoevropské nebo středoevropské země bližší. Nehovořím vůbec o těch, které jsou na západ od naší hranice.

Čili ten návrh, který máte ve sněmovním tisku 911, se netýká jenom zvýšení a zkvalitnění péče pěstounů, ale je tam i pozměňovací návrh, na kterém jsme společně pracovali napříč politickým spektrem, čili nejsou to jenom Piráti, není to jenom hnutí ANO, není to jenom - další politické strany, aby teď to pořadí se někoho nedotklo. Myslím si, že tady jsme se spojili všichni a využili jsme k tomu i různé tisky. Některé, a o tom bude zřejmě hovořit můj kolega Aleš Juchelka, jsou komplexnější a upravují řekněme systematičtějším způsobem i související právní předpisy. Některé nejsou tak komplexní, zaměřují se v té oblasti neumisťování dětí do ústavních zařízení pouze na tu užší problematiku a samozřejmě tím, že to není třeba komplexní novela, tak bude třeba ještě v tom dalším volebním období učinit další legislativní kroky. Nicméně jsme se nakonec rozhodli, ti z nás, a pochopitelně jako u každého zákona máme volné hlasování, kteří se domnívají, že nazrál ten čas, který skutečně nazrál, aby i Česká republika neumisťovala děti do tří let věku, když vidíme a porovnáme tu věkovou hranici, to je to minimum minima, do ústavních zařízení a měla na tu transformaci dva a půl roku, dva a půl roku, aby ještě více zkvalitnila systém pěstounské péče, tak ti z nás, kteří tímto způsobem přemýšlejí, tak podpoří i ten pozměňovací návrh, kde jako první je uvedená a na kterém jsme se ale spolupodíleli, paní poslankyně Richterová. Při hlasování každý potom bude mít možnost se podívat, jak kdo z nás hlasoval.

Já jsem se chtěla zastavit ještě u jedné věci, kterou jsem tady dostatečně minule nezdůraznila. Evropský výbor pro sociální práva 17. června velmi zkritizoval Českou republiku a vytkl jí, že porušuje práva nejmenších dětí, protože v těch ústavních zařízeních, my je známe pod názvem kojenecké ústavy, ale už se tomu tak neříká, jsou to dětské domovy pro děti do tří let, tak není zajištěna ta psychická, emocionální a jiná potřeba toho dítěte tak, aby bylo garantováno, že v tom jeho pozdějším životě se právě pobyt v tom ústavním zařízení negativně, nepříznivě neotiskne na jeho psychice. Jsou samozřejmě výzkumy, které nám ukazují, že statisticky významně častěji takové děti končí v péči odborníků v oblasti řekněme psychického zdraví, psychologové, psychiatři, neřkuli o jiných závažnějších poruchách sociální povahy.