Milé kolegyně a milí kolegové,

i když ten můstek mezi návrhem novely zákona o Rejstříku trestů a tím, co řešíme teď aktuálně jako reakci na to, co se děje a v tom našem prostoru, v oblasti lepšího zajištění ochrany před sexuální delikvencí, která je páchána na našich dětech, není úplně přímý, tak přece jenom mně to nedalo tady nevystoupit a nevyužít této příležitosti.

Já jsem na Twitteru napsala jenom takový kraťoučký příspěvek, kdy jsem si povzdechla nad tím, a teď to udělám tady za řečnickým pultíkem, že Ministerstvu spravedlnosti tak dlouho trvá a hned přejdu k tomu, proč to souvisí s touto novelou, tak dlouho trvá vytvořit dětský certifikát neboli rejstřík, registr sexuálních delikventů. Spíše bych řekla přesněji pachatelů sexuální trestné činnosti ve vztahu k té zvlášť zranitelné kategorii dětských obětí. A když už tady máme tu novelu, ke které není žádný pozměňovací návrh, taky ani těžko může být v této souvislosti, protože ty základní předpoklady pro to, aby vznikl registr sexuálních delikventů, zatím splněny nejsou.

Velice ráda si poslechnu, že nemám pravdu a že už jsou ty legislativní práce před ukončením. Tady předsedkyně podvýboru pro problematiku sexuálního násilí a její prevence, neříkám přesný název našeho ústavně-právního výboru, Táňa Malá by mohla povídat, jak se snaží už od jara tohoto roku velmi intenzivně, aby něco takového, jako je dětský certifikát, vzniklo a jak naráží ne na neochotu, to bych neřekla takhle brutálně, nicméně na, řekněme, pasivitu a nedostatek zájmu toto téma legislativně postavit jako téma prioritní, navíc je to dílčí novela. Opravdu si nemyslím, že by to dalo takovou práci, ale musí tady být - a pan ministr mně jistě odpoví - snaha opravdu odpovědět na to, co veřejnost chce.