Děkuji, pane místopředsedo, začnu tím okřídleným - vůbec jsem nechtěla vystupovat. Měla jsem připravený krátký příspěvek k našemu původnímu tématu, což byla diskuse nad konsolidačním balíčkem a vlastně příprava na třetí hlasování, takže na třetí čtení a hlasování.

Vystupuji v návaznosti na to, co tady velmi hezky vyjádřil můj kolega, pan poslanec Janulík, vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, protože se velmi často stýkám, chodím do těch seniorských zařízení v Praze a ve Středočeském kraji, chodím do těch seniorských domovů, mluvím se seniory, mám je prostě ve svém referátu, také k nim sama patřím. A musím potvrdit to, co tady zaznělo celkem jasně, že - neříkám, že všichni, ale - a neříkám ani - protože na to nemám žádný výzkum, 65 %, 70 %, ale minimálně nadpoloviční většina se cítí být současnou situací deprimována a bojí, obává se o svoji budoucnost. Protože to, co se stalo s tou valorizací, respektive zrušením té valorizace, snížením té valorizace - retroaktivním - jejich důchodů, je oprávněně těmi pochybnostmi naplnilo.

Současná situace také přispívá, i ta zahraničněpolitická, k těm jejich nejistotám a strachům a myslím si, že zlehčovat jejich postavení opravdu na místě není. Takže jsem přesvědčená o tom, že bychom měli dát určitý signál a příklad, měli bychom se zase vrátit tedy k projednávání konsolidačního balíčku a ne si tady teď diskutovat o tom, kdo více či méně je odpovědný za to, že se cítíme všichni nyní, tak, jak většina z nás se asi cítí. Ta společnost, nebudeme si nalhávat (Upozornění na čas.) je rozdělená, ale myslím si, že není na místě ještě tuto diskusi dál vést.

Děkuji.