No a ještě se nepotkal rok s rokem a je to tady. Problémy má mnoho strojírenských firem, problémy mají čeští zemědělci i potravináři. Nemluvím obecně, ale ve svém senátním obvodu jsem tyto firmy navštívil, danou problematiku podrobně probral a zde je výsledek.

Například Zemědělské družstvo Rosice na okrese Chrudim. Je to firma, která dbá na zaměstnanost, ponechala si chovy hospodářských zvířat, má svoje jatka, masnou výrobu a navazující prodejny a vyvařovny. Rostlinné produkty zpracovává ve své pekárně a prodává ve svých prodejnách. Nosným programem je u nich vlastní chov prasat s koncovkou prodeje hotových výrobků a vyvařoven. Ročně takto zpracovávají svých 8000 prasat a ještě musí přes 500 nakoupit, aby vyhověli poptávce. Nyní je situace jiná. Poptávka klesla a firma nejenomže nemá potřebu nakupovat surovinu, ale naopak je v situaci, kdy musí část svých vlastních prasat prodat. Přesně řečeno se jich zbavit za ničemnou cenu.

Co je důvodem tohoto stavu? Zaplavení našeho trhu laciným vepřovým masem ze zemí EU, které dříve toto zboží vyvážely na ruský trh, který je teď pro ně zavřený a tak je pod cenou  vyváží kam jen mohou, mimo jiné i k nám a samozřejmě za dumpingové ceny. Uvedu jeden příklad za všechny. Kilogram vepřové krkovice dělá dělá zemědělské družstvo za nákladovou cenu 115 Kč, kdežto dumpingová cena z dovozu je 75 Kč! Podobné je to s ostatními partiemi masa.

Jaké budou dopady této situace? Nastává další vlna vybíjení domácích chovů prasat a totální likvidace především malých chovatelů. To vše spojené se snižováním zaměstnanosti na venkově a ve zpracovatelském průmyslu a následným dalším navýšením už tak vysokých dovozů.

Tolik příklad ze zemědělství a jak je to v průmyslu? Zde nemám možnost uvádět konkrétní firmy, protože si to nepřejí, ale přesto dám dva příklady, z nichž každý pochopí. První firma je strojírenská z oboru stroje pro zpracovatelský průmysl. Viděl jsem v ní „na skladě“ hotovou linku za desítky milionů korun, která byla vyrobena pro Rusko, ale už nebyla expedovaná, protože zákazník její převzetí podmínil písemnou garancí, že tato technologie nebude ani v budoucnu zařazena do sankcí EU, protože potřebuje následně nakupovat další linky. Tuto garanci firma samozřejmě dát nemůže, takže hotová linka stojí na skladě a nadějně se rozvinutý ruský segment jejího exportního trhu je ztracen.

Příklad druhý. Rovněž strojírenský podnik, dodávající zařízení do automobilového průmyslu. Ten sice exportní dodávky do Ruska, které jsou pro něho objemem klíčové, díky včasnému podepsání kontraktu před sankcemi udržel, ale narostly mu obrovským způsobem problémy s českými úřady, konkrétně celníky. Protože jedna součástka exportovaného zařízení je ruská, je to podmínka zákazníka, tak každá exportní dodávka musí být zkontrolována celníky a vydáno následné potvrzení, že ona součástka není na sankčním seznamu EU. A protože místně příslušní celní úřad se doslova bojí toto potvrzení vydat, musí vždy přijet celníci z generálního ředitelství cel z Prahy!

To jsou ty konkrétní, hmotné dopady sankcí. Vedle nich jsou další průvodní dopady, které mohou přivodit následné problémy. Mluvím o lidských vazbách, bez kterých žádný dlouholetý obchod nelze dělat. O vazbách, které se budují dlouho a které jsou nyní otřeseny a mohou mít závěrečný efekt ten, že ruský zákazník si pro příště vybere jiného dodavatele, neboť naši politiku dost dobře nechápe. Nechápou ji ale ani naší politici, neboť oni sami mnozí nikdy nebyli v reálném životě, nikdy se nestarali o mzdy lidem a podle toho k tomuto problému přistupují. Mluvím například o ministru zahraničí panu Zaorálkovi.