Jejich posledním terčem je umírněný a opatrný politik, druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda Senátu Milan Štěch a potažmo horní komora Parlamentu ČR. Na nedávné akci, při které vzpomínali na poválečný odsun z Brna, sestavili dopis adresovaný senátorům, který pronikl do médií, ve kterém se mimo jiné píše:  „Dne 15. května 2016 přednesl předseda Senátu pan Milan Štěch na Terezínské tryzně nenávistný, ostře protiněmecký projev, ve kterém s uplatněním nepřípustného principu kolektivní viny bagatelizoval a ospravedlňoval poválečné vyhnání sudetoněmeckého obyvatelstva z Československa. Násilí, kterým bylo toto vyhnání provázeno, označil senátor Štěch za excesy jednotlivců, přestože šlo o státní mocí organisované, podporované – a následně amnestované – genocidium spáchané na československých občanech pro jejich ethnický původ“.

Nevím, do jaké míry je tento pamflet oficiální, určitě u něho nebyl Gerd Posselt, ale jenom to, že někdo z oněch „milých krajanů“ odešle z Brna do Senátu takto stylizovaný dopis je skandální a nebetyčná drzost. Drzost, která ovšem zapadá do kontextu zahraniční politiky této vlády. Vlády, která poklonkuje Berlínu, která hraje dvojí hru kolem migrace, kolem církevních restitucí, kolem prezidenta. Nejde přitom jenom o premiéra, který je čitelný a jehož konání je už dnes zřetelně pod imperativem ve stylu dělat vše tak, abych se udržel. Přeloženo do normálního jazyka – dělat vše tak, abych se zalíbil, abych vyhověl a oni mně podrží a budu premiérem. Ti „oni“ ale nejsme my Češi, je to někdo jiný.