Důvody jsou jasné. Migrace, množství osob ze států EU (1,4 milionu Poláků!), kteří vykonávají nejnižší profese a tím pádem čerpají štědré sociální dávky, rybolov ve společných vodách EU, posílání velkého množství peněz do unijního rozpočtu a diktát ze strany EU. Premiérka Theresa Mayová však plní vůli občanů a Velká Británie z EU odejde. Britové si chtějí o zahraničních smlouvách a legislativě prostě rozhodovat sami! A bez sankcí EU uvalených třeba na Rusko. Hájí tvrdě národní zájmy a ustála hlasování o důvěře vlády. A elitáři z EU (s neskutečnou podporou veřejnoprávních probruselských médií) jsou v křeči! Je to jasné. Odejde jeden a odejdou další a do toho blížící se eurovolby, kde bude dominovat téma migrace. Jinak Velká Británie se po brexitu velmi rychle "oklepe" z propadu ekonomiky a hodnoty britské libry a pak to bude již pouze dlouhodobý trvalý růst větší než průměrný růst HDP států EU. Je to prostě silná a výkonná ekonomika.

Přitom se to zdálo tak jednoduché. Hlasovala pro to v červnu roku 2016 v referendu většina těch jejích občanů (tedy 51,9% , což představovalo 17,411 milionů hlasujících), kteří se referenda zúčastnili. Britská vláda vedená premiérem Davidem Cameronem se jim rozhodla vyhovět. Cameron, lídr Konzervativní strany, to však nedělal z přesvědčení, ale aby oslabil protiunijní opozici (hlavně UKIP vedený Nigelem Faragem, což se nakonec opravdu povedlo). Dále chtěl David Cameron tím hlasováním donutit Evropskou unii k takovým ústupkům, které by mohl prezentovat doma, a odvrátil spoluobčany od myšlenky z EU odejít. Evropská unie ale chybně vyhodnotila zarputilost Anglosasů a neustoupila ani o píď. A nejen Evropská unie jako celek, ale i jednotlivé členské státy EU při bilaterálních jednáních, o které se Cameron před referendem pokoušel napříč celou Evropskou unií. Ještě mám v paměti vítězoslavný výraz bývalého premiéra Sobotky, když prohlašoval do médií, že Česká republika neustoupila Britům, kteří se snažili vyjednávat i s jednotlivými členskými státy EU zvlášť, mimo hlavní vyjednávací linii s Bruselem.

Ale všechny státy EU držely krok a neuhnuly. A pak byly hodně překvapené, že ani Britové neuhnuli a hlasovali pro vystoupení z EU. Dál už to znáte. Největší zastánce Brexitu v řadách britských  konzervativců, Boris Johnson, potupně couvl. Ostatní se také nehrnuli do toho být tím premiérem, který nemá šanci nahnat politické body ani se dlouho udržet, protože bude muset provést příliš těžký úkol, vyvést Británii z EU bez ztráty kytičky. A bylo už tehdy jasné, že to bude spíše Sisyfovská práce bez vyhlídky na odměnu. Ujala se toho tedy žena, která měla hodně málo důvodů chtít provést Brexit, protože ona sama hlasovala proti Brexitu. Theresa Mayová.

Všechny tanečky, které se v mezidobí okolo Brexitu děly, nejsou tak důležité, jako to, že se v období dvou let, které Lisabonská smlouva předvídá pro vystoupení nějakého státu z EU, podařilo vyjednat dohodu. Ta dohoda je ale tak mizerná, že neřeší mnoho důležitých otázek, a pokud je řeší, tak nevýhodně pro Velkou Británii. Je jasné, že v takové situaci neměl britský parlament v podstatě na výběr a musel ji odmítnout. To se stalo 15. ledna 2019 a v poslední chvíli se už jednalo jen o to, kolika hlasy bude dohoda odmítnuta. Všechno je tedy hezky zpátky na začátku. Dohoda není a v březnu už by teoreticky Velká Británie měla vystupovat z Evropské unie. Nic moc výsledek činnosti za dva roky.

A naprosto to ilustruje to, jak v posledních letech Evropská unie postupuje. Je strašně tvrdohlavá v politikaření a malichernostech, ale velké věci jí unikají nebo je řeší na poslední chvíli a nátlakově. Vzpomeňme si jen na podobný takový případ, kdy Česká republika spolu s dalšími státy z bývalého „východního“ bloku vstupovala do Evropské unie. Na vyjednání všech přístupových kapitol bylo několik let, přesto se čtyři nejdůležitější kapitoly nechaly k uzavření až na závěrečný summit, kdy už se smlouvy o vstupu do EU měly podepisovat. Pořádná „nátlakovka“. A podobné je to teď s Velkou Británií. Z tohoto úhlu pohledu nezbývá než Velké Británii držet palce, aby její představitelé vymysleli něco, co jim pomůže neprohrát s „trestající“ Evropskou unií. Je ale třeba si uvědomit, že součástí Evropské unie jsme i my sami. A nyní se otvírá skvělá možnost udělat reparát i z tvrdohlavého chování našich elit, a zkusit z naší iniciativy Velké Británii něco nabídnout. Tedy pokud je toho naše diplomacie v současné situaci vůbec schopná. Jinak v případě tvrdého Brexitu bez dohody může být situace našich občanů ve Velké Británii hodně nejistá a nepříjemná, podobně nevýhodné by to bylo z hlediska vzájemného obchodu. Nemusíme přeci vždy čekat na to, až co řekne Německo nebo Francie. Je třeba jednat v zájmu českého státu!

U nás je potřeba urychleně přijmout zákon na ochranu zájmů našich firem a občanů podnikajících a pobývajících z různých důvodů ve Velké Británii aby nebyli poškozeni v případě čím dále více pravděpodobného tvrdého brexitu.

Na druhou stranu z pohledu Velké Británie zastávám názor, že než mít dohodu s EU o brexitu špatnou, tak raději žádnou!