Předpokládáte, že na to jsou vypracované plány, všechno se včas a určitě dozvíte a každý obyvatel má rezervované místo v tzv. krytu (dnes častěji nazývaném stálý úkryt) nebo na jiném místě, kde by přežil nejhorší dobu ohrožení útokem nebo větší živelnou katastrofou? Obávám se, že budete překvapeni.

Pokud se na věc podíváme očima běžného obyvatele ČR, dopátrat se toho, jaký úkryt je ten, který máte v případě ohrožení použít, je na dlouhé prohledávání internetu. Musíte projít mnoho dokumentů na webu obce nebo města. Následně se např. v Praze dozvíte, že úkryt není vždy tam, kde byste ho logicky čekali - např. ve velké škole, kde ze tzv. za komunistů úkryty často budovaly, ale ve stanici metra. To by bylo skvělé, kdybyste nevěděl, že ta stanice metra je těsně pod povrchem a jedinou překážkou proti okolnímu světu viditelně jsou skleněné dveře, kterými se stanice metra na noc zavírá. Doufáte tedy, že jsou tam nějaká dodatečná vrata, která se v případě ohrožení vysunou - to už pro Vaši informaci web neuvádí. Mimochodem Pražané až do povodně v roce 2002 předpokládali, že je úkryt v metru bezpečný. Před jinými nebezpečími zřejmě ano, před tak velkou povodní zjevně ne.

V dalších městech a obcích bývá situace podobně tristní - ohledně bezpečnosti je na jejich webech spousta dokumentů, ale ten, který byste v krizi potřebovali nejrychleji najít - tedy seznam stálých úkrytů - není snadno k nenalezení. Navíc každý obyvatel nemusí nutně vědět, že má hledat slova „stálé úkryty”. Případně Vám web sdělí, že stálé úkryty jsou jen pro případ válečného stavu, v mírových dobách slouží například jinému účelu a tedy je často nelze rychle jako úkryt použít. A doporučí Vám schovat se doma nebo ve sklepě, přičemž to marketingově nazývají improvizovaný úkryt. V situaci, kdy jsme členským státem NATO, a všichni nás ubezpečují, že klasický vojenský útok není příliš pravděpodobný, pokud tedy opravdu našimi předsunutými silami NATO v pobaltí nevyprovokujeme Rusko, a pak nám improvizované úkryty nebudou asi příliš platné, jsou však obavy na místě. Na druhou stranu, vzhledem k našemu členství v Evropské unii, nefunkčnosti schengenu, prostupnosti hranic a faktu, že se i dle německých státních orgánů pravděpodobně u nich nalézá nemalé množství bývalých příslušníků Islámského státu, lze si představit, že se můžeme i na našem území potenciálně setkat s různými asymetrickými hrozbami, které neznamenají vyhlášení válečného stavu, ale může vzniknout potřeba ukrýt část obyvatelstva, která by tím byla ohrožena.     

Jak se tedy o možnostech potenciálního ukrytí v případě nebezpečí dozvědět? Většinou musíte hledat na webu své obce nebo města pod sekcemi Bezpečnost, Krizové řízení nebo Havarijní plán, apod., protože tato záležitost je řešena zákonem č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, a vyhláškou č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Weby měst a obcí nemají ohledně otázek bezpečnosti jednotnou strukturu ani obdobný výčet dokumentů - zdá se, že je informovanost občanů řešena velmi decentralizovaně a tedy nejednotně.

Z dokumentů tam obsažených se dozvíte, že výstavba stálých úkrytů prakticky skončila v 70. letech 20. století a od té doby se v této oblasti mnoho nedělá. Po revoluci v roce 1989, na základě přehodnocení mezinárodně politické situace, se stálé úkryty přestaly stavět. Po 11. září 2001 (pád budov WTO v USA) se o to občané a novináři začali zajímat a zjistilo se, že některá města a obce své stálé úkryty prakticky tajila. Pak tedy postupně docházelo ke zveřejňování těchto informací na webech jednotlivých měst a obcí. Bohužel v roce 2002 vláda Vladimíra Špidly schválila tuto neuvěřitelnou Koncepci ochrany obyvatelstva do roku 2006 s výhledem do roku 2015 (chtělo by se spíše říci neochrany obyvatelstva):