Už od podzimu 2022 bylo zřejmé, že ne všichni kandidáti na prezidenta dostávají stejný mediální prostor. Např. o kandidátovi SPD, poslanci Jaroslavu Baštovi, se dlouho vůbec nemluvilo, nepsalo. A to ačkoli měl řádně podanou kandidaturu už od října, a dokonce Ministerstvo vnitra na jeho podání nenašlo žádné pochybení a řádně jí zaregistrovalo.

Letos se ukázalo, že mainstreamem nepodporovaní kandidáti se vlastně ani nedostanou k tomu, aby byla jejich kandidatura připuštěna. Záhadným způsobem vyhodnocované nasbírané podpisy. Ty vyhodnocoval dokonce software, ačkoli k tomu není důvod, lidí má Ministerstvo vnitra dost a nemusí se přece počítat všechny podpisy, jen menší množství. Jen vzorek je přece stanoven, aby to šlo zkontrolovat lidmi. Kdyby zákonodárce předvídal, že to budou dělat stroje, tak by mohli prověřit všechny odevzdané podpisy, technicky to jistě není problém.

Takže občanští kandidáti Tomáš Březina, Karel Janeček a Karel Diviš byli Ministerstvem vnitra vyřazeni. Karel Diviš byl následně soudem vrácen „do hry", ale jistě ho to poškodilo. Navíc soud vyřadil i Denisu Rohanovou, která ale splnila všechny podmínky dané zákonem, a tak šlo spíš o převážení politologického hlediska na věc nad striktně právním, doslovným, výkladem zákona. Je otázkou, do jaké míry je tohle v pořádku, i když je jasné, že je třeba nastavit nějaké rozumné limity, jak dlouho dopředu mohou poslanci a senátoři podepsat kandidátovi na prezidenta nominaci. Bylo by daleko vhodnější, kdyby to soud určil spíš do budoucna a vyzval k legislativní úpravě sporné otázky.