Plukovník Eduard Stehlík je nezpochybnitelný odborník v otázkách historie vojenství. Není válečným veteránem a jeho průběh vojenské služební kariéry také o něčem vypovídá. Prostě neprošel základními velitelskými ani štábními funkcemi ani na taktickém ani na operačním stupni. Navíc má odslouženo tolik let, že mu vzniká nárok na odchodné, odbytné anebo výsluhu. Dosáhl ve své odborné vojenské kariéře a hodnosti možného maximálního stropu. 

Také se může přihlásit do výběrového řízení na ředitele tohoto odboru jako civilní osoba, kde by měl oproti ostatním uchazečům tu výhodu, že tuto funkci vykonával. Ale kam ho jako plukovníka - historika má armáda po 5ti letech ve funkci asi tak zařadit? Buďto do Vojenského historického ústavu, kde již dříve působil a to tam ještě musí být volná odpovídající funkce, anebo prostě pro něho již v jeho odbornosti není další uplatnění. 

Generálské místo pro historika armáda systémově nemá, a pokud to někdo chce a prosazuje vytvořit, je to účelovka. Tabulky počtů a systemizovaná místa uzpůsobovat podle obličejů je prostě špatně. Podobná situace je ale nejen u historiků, ale i u všech okrajových a málopočetných vojensko-odborných míst, jako třeba kaplani anebo tzv. rosničkáři. Historik Aleš Knížek sice dostal nyní hodnost generála, ale je přímo podřízený ministrovi, tedy jiný level, a to bylo také na základě rozhodnutí prezidenta republiky. Tak to prostě je. 

A pokud to chce někdo jinak, tak jedná nesystémově a to je ta situace, které se armáda potřebuje zbavit. Pokud se tento bod bude projednávat na nadcházejícím jednání Výboru pro obranu, tak toto bude mé stanovisko k této věci. 

Radovan Vích

poslanec a místopředseda Výboru pro obranu PČR

Převzato z profilu politika