Ovšem i během mimořádné schůze Poslanecké sněmovny vládní představitelé a celá pětikoalice znovu předvedli, co je na jejich vládnutí nejhorší. Nejen že nemají respekt k názorům jiných lidí a nálepkují je jako dezinformace. Dokonce za některé, podle nich dezinformace, se snaží nechat své spoluobčany „odstíhat”. Viz připravovaný zákon z dílny Ministerstva vnitra. Ale aby se názory opozice nedostaly k uším občanů, vládní představitelé se snažili zabrat celé dva jednací dny pro sebe, aby se na projevy opozičních poslanců (až na výjimky) dostalo až v pozdních nočních hodinách, kdy už běžní občané spí. Takže se odehrála spíš taková 25 hodinová fraška, kdy se vláda pořádně sama pochválila, jak všechno dělá dobře, a až v závěru došlo také na kritiku, které se ale nedostalo dostatečné mediální pozornosti.

Vládní představitelé zřejmě mají pocit, že všechno dělají správně. A že pravidla jsou tu jen pro ostatní. Když ale mají platit pravidla pro ně samotné, to se jim nelíbí a rádi je porušují nebo ta pravidla mění ve svůj prospěch.

Tato vláda čelí už podruhé za pouhý rok a čtvrt svého vládnutí hlasování o nedůvěře vládě. Ale není to jen politická hra opozice, je to opravdu proto, že tato vláda trvale ztrácí důvěru českých občanů. Krásně se to ukázalo na podpoře prezidentských kandidátů, kdy se vládní strany raději rozhodly udělit „podporu” a to ještě ne moc nápadnou, raději dokonce třem kandidátům, ze zpětného pohledu hlavně proto, aby je samotné příliš neoslabili. Dokážete si čistě hypoteticky představit, jak by to asi dopadlo, kdyby kandidoval na prezidenta republiky Petr Fiala, Marian Jurečka, Markéta-Pekarová Adamová, Vít Rakušan anebo Ivan Bartoš? Dovolím si tvrdit, že by to byl jednoduše debakl! Oni měli totiž strach kandidovat.