Vážený pane místopředsedo, pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové,

ano, přihlásil jsem se hlavně proto, abych zachránil pana senátora Růžičku, ale také abych tak trošku reagoval na kolegu předsedu Vystrčila, s kterým jsem strávil dnes půlhodinku při obědě a myslím, že jsme si rozuměli. Ale když jsem pak poslouchal jeho vystoupení, tak jsem si uvědomil, že 16 let špatně vnímám svůj slib. Já jsem si myslel, že zachovávat zákony a ústavu a v rámci všeho lidu a tak dále., že to je „a“ a ne, že to je „nebo“. Z toho vystoupení pana předsedy jsem trošku vnímal, že je to „nebo“. Že když je to v zájmu všeho lidu, může to být i v rozporu s ústavou a zákony. A to si prostě nemyslím.

Zrovna tak jako potom ten příklad s rodinou. Nemyslím si, že je dobré zardousit babičku v rámci zachování příjmu rodiny. Prostě zákony se musí dodržovat, to je jedna věc. A pak je možné přihlížet k těm dalším záležitostem.

A ještě jednu záležitost týkající se důchodců. Mně jedna důchodkyně říkala: „Tak nám to vezměte, přidali jste nám hodně v minulém roce, 3x, dokonce výchovné jste nám přidali.“ A protože se začalo mluvit o tom, že se to výchovné zase vezme a tak dále, tak říkala: „Tak nám to vezměte, ale jenom z nás nedělejte ty viníky dluhu.“ A to si myslím, že nikdo z nás to nechce.

Byl jsem v ČT24 a tam pořád říkali, že tady řešíme nějaký mezigenerační problém. Já si myslím, že tak to vůbec není. Že ti, kteří dnes cítí, že to není v souladu s ústavou, by tak jednali, i kdyby se to týkalo mladých, že to není o důchodcích. A myslím si, jak tady kolega Vystrčil říkal, že neodsuzuje ty, kteří budou pro, tak bychom neměli ani odsuzovat ty, kteří jsou proti, že nejednají v rámci všeho lidu. Prostě každý má nějaké priority v tuto chvíli a já opakuji to, co jsem říkal dnes na začátku.