Návrh dalšího mandátu na působení vojáků AČR v zahraničních operacích minulý týden schválila vláda a míří do Poslanecké sněmovny a souběžně do Senátu. Současný mandát končí s prosincem 2020, další mandát by měl být na roky 2021 a 2022. Zvlášť se má rozhodovat o nasazení příslušníků speciálních sil AČR do bojové mise v Mali. Pokud se podíváme na Programové prohlášení vlády, tak se tam hovoří o výcvikové a mírové misi v Mali a nikoliv o bojové. Vláda ANO, ČSSD s podporou KSČM si prostě dělá ze svého Programového prohlášení trhací kalendář.

Návrh nového mandátu je neznatelně početně menší, ale zase stejné země (Irák, Afghánistán, Pobaltí apod.) a vůbec to nezohledňuje současnou vojensko-bezpečnostní situaci a nové hrozby a rizika. Armáda se bude podle všeho potýkat se škrty v rozpočtu a na kosmetické změny není čas. Je potřeba zahraniční operace vyhodnotit, optimalizovat a u kterých není perspektiva a naše zájmy, tak odtud naše vojáky stáhnout a naše působení v nich ukončit. Zejména potom ty bez rezoluce RB OSN.

V roce 2021 má být do deseti stejných zahraničních operací a dalších pozorovatelských misí vysláno až 851 vojáků a v roce 2022 dokonce 951 vojáků. Když to porovnáme s letošním rokem, kdy mandát k vysílání do zahraničních operací je na 1096 vojáků, je to jen drobná redukce. Pořád budou chybět v ČR a bude se zbytečně utrácet. Závazky se plnit musí, ale nikoliv za cenu tzv. "vlezdobruselismu" co se týká počtu těchto operací. Je potřeba odmítnout tento přístup vlády "být prostě všude" se všeobecným zaklínadlem "plnění závazků plynoucích z členství". Tato představa je zástupná a mylná.

Když to vezmu po jednotlivých zemích, kde mají naši vojáci v dalších dvou letech působit, jsou nejproblematičtější Irák a Afghánistán. Z Iráku byla přitom nedávno část našich vojáků stažena (30 vojáků kvůli koronaviru), ale to stále není dost. Připomínám, že pro působení na území Iráku už Armáda ČR nemá mandát ani RB OSN ani přivolení daného státu. Irácký parlament odhlasoval výzvu své vládě ke stažení cizích vojsk ze svého území. Nemáme tam co pohledávat. Bojujeme zde za cizí zájmy a navíc jsou tam velká bezpečnostní rizika pro zdraví a životy našich vojáků.

Z Afghánistánu se aktuálně Američané stahují po dohodě s hnutím Tálibán. Tedy chybí racionální důvod, proč tam vůbec být, když legenda posledních let byla, že chráníme běžné Iráčany před tím hrozným Tálibánem a školíme jejich bezpečnostní síly. Stále jenom slyšíme dokola, že se zde bezpečnostní situace zhoršuje, Tálibán posiluje a produkce opia stoupá. Denně zde stále umírá v průměru 25 příslušníků afghánských bezpečnostních sil v bojích s Tálibánem. Tedy ti, co se vyškolí, tak zároveň i umírají a je to v podstatě nekonečný proces. Každý kdo kdy chtěl ovládnout Afghánistán (Britové, Rusové), tak narazil na tvrdý odpor. Navíc tam naši vojáci působí pouze v malém perimetru okolo základny, ze které jde po 18ti letech stěží „vystrčit nos”. Ohromné riziko pro naše vojáky a dlouhodobě chybná strategie. Česká armáda ztratila v zahraničních operacích od roku 1990 celkem 29 vojáků, z toho 14 jich padlo v Afghánistánu, a to nepočítám raněné. AČR zde má absolutně největší ztráty v přepočtu na počet nasazených vojáků. Toto je nezpochybnitelný fakt.

Mise v Pobaltí je zase taková provokační akce vůči Rusku. Viz, jak se minulý týden v médiích provalilo, u lehce bulvární historky o trefené kachně, že tam americká vojska dál konají cvičení ostrými, terčem byl ruský tank. Mě to příliš zábavné nepřipadá. Trpělivost Putina je v tomto směru obdivuhodná. Ze strany  stále se rozšiřujícího a agresivního NATO je v první řadě potřeba vyřešit otázku postavení "Achillovy paty" Ruska - Kaliningradu.

NATO a naše armáda zato vůbec nepomohla Řecku při obraně jeho hranic s Tureckem. Autoritářský prezident Erdogan sem organizovaně dovážel autobusy ilegální imigranty zadržované na svém území na základě miliardového "výpalného" ze strany EU.

Pomoc AČR v koronavirové krizi v ČR je masivní a je to dobře. Je potřeba vojákům poděkovat. Nutno však dodat, že 8 tisíc nasazených vojáků je zejména v důsledku chybějících tisíců policistů, za což nese odpovědnost ministr vnitra Hamáček (ČSSD). Vojáci jsou tu od toho aby cvičili a připravovali se na obranu vlasti a máme jich prostě málo. Díky politické reprezentaci, která se za 15 let ve vedení ministerstva obrany vystřídala, a jejich slibech a deklaracích na všech těch různých summitech, má armáda příliš mnoho úkolů, které se navzájem tříští a nevytváří potřebnou synergii. Vojáků je málo, z armády je torzo, a je jich příliš mnoho na zahraničních operacích.

Je potřeba také vidět to, že nikoliv pouhých 1056 vojáků je nasazených, ale stejný počet se vrátil a "regeneruje" a stejný počet se zase připravuje. To vše do deseti různých zahraničních operací. Kolik bojovníků potom zůstává doma a jak má potom být AČR schopna v případě opravdového vojenského konfliktu a napadení našeho státu stáhnout všechny tyto vojáky (včetně výzbroje a techniky) okamžitě ze zahraničí, tak to je mi záhadou. Tady bych na pomoc NATO s pátou kolonou v zádech (Tureckem) opravdu nespoléhal.

Je potřeba šetřit na všech úrovních a armádu zřejmě čeká další ořezávání sádla. Alespoň podle vyjádření premiéra Babiše a ministryně financí Schillerové. Ministr obrany Lubomír Metnar sice "vyzývá a doufá", aby se armádě v rozpočtu neškrtalo, ale po několika zkušenostech z minula bych na jeho slova nesázel.

Staré pořekadlo říká, že "z drobků se skládá chleba". A že po předražených amerických vrtulnících, nových BVP, nemovité infrastruktuře atd., je v zahraničních operacích drobek velký, tak o tom žádná.