Podle kontrolorů se už řadu let nedaří dokončit reorganizaci a transformaci české armády a zabezpečit pro resort obrany dostatečný rozpočet.

NKÚ kontroloval 17 projektů z let 2011 až 2015, které měly dohromady téměř za 3,3 miliardy korun pomoci zvýšit akceschopnost armády. NKÚ také poukázal na to, že až do konce loňska neexistoval dokument, který by uceleně řešil budoucí schopnosti české armády, tedy koncepce anebo aktualizace obranné strategie. Střednědobé plánování armádních nákupů podle kontrolorů komplikovaly také opakované organizační změny na ministerstvu obrany. Podle ministerstva je výsledek kontroly ovlivněn tím, že se v letech 2011 až 2015 v čele resortu vystřídalo pět ministrů. Zlepšení schopností armády podle zjištění NKÚ brzdí také nedostatečný rozpočet na obranu a změny jeho struktury, když peníze se přesouvaly více na stranu mandatorních výdajů než na investice do obnovy a modernizace.

Zjištění NKÚ pouze potvrzuje skutečnosti, které jsou veřejnosti všeobecně známé. Naše armáda je dlouhodobě podfinancována, má místy nízkou naplněnost a necvičí intenzivně na všech stupních tak, jak by měla. Výdaje na obranu se dlouhodobě snižují a úroveň obranných schopností jednotlivých druhů vojsk je velmi rozdílná. V otázce příspěvků do NATO jsme až na pomyslném chvostu států aliance. Před námi jsou i takové státy jako Bulharsko a Rumunsko. Armáda se má třeba dlouhodobě dočkat přezbrojení pásových obrněných vozidel, které se opět posunulo z roku 2019 na rok 2020. Přitom pásová obrněná vozidla BVP2 jsou od roku 2015 za prahem životnosti. Podíl mandatorních, investičních a ostatních běžných výdajů MO není dlouhodobě optimální, za což nese politickou odpovědnost ministr Stropnický.

Různých koncepcí, reforem, Bílých knih atp. bylo napsáno spousta a zabývala se jimi celá řada odborníků a vědeckých pracovníků, jak z řad armády, tak i široké veřejnosti. Ve skutečnosti však k žádným positivním změnám v naší armádě nikdy nedošlo. Vždy se jednalo o změny nekoncepční. Armáda české republiky se od roku 1993 potýká s neucelenou koncepcí, která se vždy rozpracovávala a diskutovala tak dlouho až nakonec vlivem nedostatku finančních zdrojů a rozpočtových škrtů nebo změnou politické reprezentace skončila více méně nezdarem. Charakteristiky bezpečnostního prostředí, z kterých obranné dokumenty vycházejí, nejsou aktuální vzhledem k délce doby jejich zpracování a nebraly v úvahu aktuální skutečnosti jako je neřízená masová migrace milionů obyvatel z Blízkého východu a Afriky, nástup radikálního islámu anebo ukrajinskou krizi. Další významem narůstajícím je hrozba terorismu, kybernetických útoků a ochrana kritické infrastruktury.