Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové.

Pokusím se být také v následující debatě stručný. Přiznám se, že cítím tak trošku potřebu tady vystoupit i na obhajobu toho, jak budu sám postupovat při hlasování. Není tomu tak dávno, co jsme tady měli paní Zamrazilovou, předsedkyni rozpočtové rady, a vyjádřili jsme jí naprostou podporu v tom, jak nemáme navyšovat schodky státního rozpočtu. A teď jsme ze sněmovny po hlasování někdy po půlnoci dostali návrh, který znamená nějakých 130 miliard Kč, a směřujeme ke kompromisnímu návrhu, který bude možná o 30 miliard nižší. Tak to je...

Já pro něj budu paradoxně hlasovat. Proto to tady chci všechno říct. Je třeba si ale uvědomit, že přijde doba, kdy ty politické strany, které podpoří tento návrh, budou muset říct, z čeho uspoří. Protože pokud nechceme ten schodek dále a dále prohlubovat, budeme muset na něčem spořit.

Vrátím se trošku do historie Senátu, který je považován obecně občany za víceméně zbytečnou instituci, ale už několikrát se osvědčil. Svého času zrušil pochybný nákup gripenů za 80 miliard Kč. Pak, když se ve sněmovně také v nějakém nočním hlasování, nevím, proč hlasujeme vždycky v noci, nepodařilo to nějak vyřešit s loteriemi, tak to bylo asi o čtyři, pět miliard korun, my jsme to tady potom opravili a zachránili jsme pro stát 4 miliardy Kč. V podstatě historicky jde o směšné částky, když to srovnáme s tím, co hrozí teď v tuto chvíli.

Na druhé straně, když se na to podíváme v tom smyslu, že teď nikdo neutratí zbytečně těch 130 miliard korun, jenom zůstanou u našich občanů, tak je to určitě v pořádku. Proč by to nemělo zůstat lidem? Možná jste překvapeni, že to říkám jako sociální demokrat, ale já si to také myslím. Já bych vstoupil do klubu ODS, kdyby nebyli tak levicoví, jak jsou... Ale já si to vážně myslím. Nic není zadarmo. Nic by nemělo být zadarmo. Jen bychom se měli všichni snažit, aby to bylo vždycky co nejlevnější.