Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové. Ten návrh novely zákona byl poslán do Poslanecké sněmovny 17. února 2015. První čtení proběhlo v dubnu 2016, výbory projednaly tento sněmovní tisk v červnu 2016, takže se teď dostáváme ke druhému čtení. Musím říci, že ve vztahu i k usnesení ústavněprávního výboru se budou muset nějak novelizovat i ty lhůty, protože už v mezidobí uplynulo poměrně hodně vody.

Protože se k tomu dostáváme po roce od prvního čtení, tak jenom mi dovolte stručně osvětlit důvody, proč jsme podali tento návrh. On ten původní zákon je z roku 2009, byl schválen jako poslanecký návrh, podáván byl napříč politických spektrem. Hodně se o schválení toho zákona zasloužily dvě bývalé poslankyně, Eva Dundáčková a Hana Orgoníková. A vzhledem k tomu, že nebylo úplně správně zvoleno to období, kterého se týkaly ony všechny majetkové křivdy, tak pak bylo přikročeno v roce 2012 k novele zákona předkládaného Senátem.

Ten poslanecký návrh, který jsme teď podali, podáváme především z toho důvodu, že těch oprávněných osob přirozenou cestou ubývá. Oprávněné osoby v tom zákoně z roku 2009 jsou totiž redukovány pouze na původní vlastníky, manžele původních vlastníků, a pak děti původních vlastníků. A již v době schvalování toho zákona v roce 2009 fakticky původní vlastníci nežili a nežili ani manželé těch původních vlastníků, takže efektivně se mohli o odškodnění přihlásit pouze děti těch původních vlastníků. Těm je ale také už dnes přes 80 let. A jsou identifikovány jednak případy, kdy sice oprávněná osoba, dítě toho původního vlastníka, podá žádost o odškodnění, ale nedožije se výplaty. Dokonce jsou i případy, kdy v té věci bylo rozhodnuto kladně Ministerstvem vnitra, ale protože nebyl příslušný obnos poslán na účet té oprávněné osoby v době, kdy ta oprávněná osoba žije, tak pak už ten nárok zaniká. Těch případů je asi 25. To je jeden z důvodů, proč jsme to podali.

Pak ten důvod druhý je otázka, jestli redukovat ty oprávněné vlastníky pouze na ty děti, protože samozřejmě i mnoho těch dětí se vůbec nedožilo možnosti podat v té zákonné lhůtě, která vypršela k 31. 12. 2013, vůbec žádost, a zda není na místě v těchto případech to rozšířit i o vnuky, případně další oprávněné osoby. Já bych chtěl pouze uvést, že samozřejmě je třeba si uvědomit, že ti původní vlastníci přišli po roce 1945, někdy v 39. roce (?) o celý majetek. A v mnoha případech se jim žilo velmi složitě, jsou to docela velmi dramatické příběhy těch lidí, odškodnění se fakticky po celou tu dobu nedočkali, navíc tedy mnozí z nich na Podkarpatskou Rus přišli i na podnět nové Československé republiky a skutečně s vizí tuto část tehdy společného státu pozvednout. Mnozí tady museli opustit nejen své obydlí, ale živnosti, to, co je vlastně 20 let živilo.

My jsme si určitě všichni, kdo podepsali ten návrh zákona, vědomi, že tady nelze už nastavit nějakou absolutní spravedlnost. Prostě po více než 70 letech to nelze. Ale pokoušíme se nastavit alespoň jakousi relativní spravedlnost vzhledem k tomu, že dopady té ztráty majetku byly v mnoha případech velmi kruté. A myslíme si, že demokratický stát by to měl přiznat a v těchto intencích by se měl také snažit tyto případy přiměřeným způsobem odškodnit.

Jinak bych chtěl ještě poděkovat skutečně oběma výborům, také i parlamentní legislativě, protože v té podrobné debatě nebo rozpravě pak budou načteny i některé návrhy upravující to původní znění toho návrhu zákona tak, jak jsme to podali před dvěma lety.