Co jsem se vrátila z dovolené, přemýšlím o tom. A dnešní ranní rozhovor s kamarádkou mě postrčil tomuto příspěvku.

Už několik týdnů sledujeme a sami se účastníme velkého vzepětí občanské společnosti. Nepochybně mezi prvními organizátory pomoci se šitím roušek, s nákupy seniorům nebo jiných forem pomoci druhým byli a stále jsou lidé, kteří mají vlastní zkušenost s prací v některé z neziskových organizací. Roky posloucháme z úst nejrůznějších politiků, jak jsou neziskovky přisáté na veřejné rozpočty, slova shazující význam občanských iniciativ, slova o penězích vyhozených z okna tímto směrem. Tak právě v této krizové situaci se ukázal jejich obrovský význam a já doufám, že to ti věční kritici vidí.

Tam, kde selhává stát, tam má neziskový sektor a občané svou nezastupitelnou roli. Dokážeme se semknout, svým umem, schopnostmi, nasazením, pracovitostí, organizačními schopnostmi a také napojením na "svůj" okruh lidí nahradit to, co stát neumí nebo nemůže zvládnout. Začnou fungovat "tamtamy" mezi námi, velmi rychle zjistíme, co je třeba a začneme na tom pracovat. Absolutně nezastupitelnou roli v aktivitě těchto spolků, neformálních sdružení a neziskovek hrají obce. Pokud totiž vedení obcí a měst chápou, že právě lidé jsou krví jejich organizmu, pomáhají jim vytvořit podmínky pro fungování spolků a jiných organizací. A pak se stane, že nastane situace jako je tato pandemie nebo třeba povodeň jako v roce 2010 nebo jiná pohroma, a těm obcím a městům se to vrátí v nevídané pomoci. V takových obcích a městech zkrátka nebudou sedět lidé doma a čekat, kdo jim pomůže.

Snažím se výše napsanými řádky také varovat, aby nutné škrty, které zcela jistě ve velké míře přijdou ve veřejných rozpočtech, neznamenaly, že první co budeme považovat za zbytné, je neziskový sektor. Byla by to velmi špatná zpráva společnosti, která právě teď, bez ohledu na vlastní volno odvádí tolik práce, že kdyby se to vyčíslilo, bude to nejspíš mnohem víc, než obrovské objemy peněz, které na řešení situace tečou z veřejných rozpočtů.