„Člověk musí obdivovat techniky a řemeslníky, kteří měli před sto lety mnohem omezenější možnosti při projektování a stavbě přehrady, než tomu je dnes. Přesto dokázali vymyslet a postavit dokonalé dílo,“ uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Dříve se v místě přehrady nacházela osada Souš, poprvé zmiňovaná roku 1775. Koncem 19. století zde žilo ve 34 domcích 156 obyvatel. Ta však ustoupila výstavbě přehrady.

Po smrti architekta Otty Intzeho, který postavil mnoho z jizerskohorských přehrad, byl polubenským Vodním družstvem osloven nový projektant, Wilhelm Plenkner z Prahy. Ten navrhl v roce 1906 celou soustavu přehrad v povodí Kamenice. Projekt zahrnoval výstavbu dvou přehrad na Černé a Bílé Desné propojenou vzájemně štolou a pak dvě obdobně propojená vodní díla na Blatném potoce a Kamenici (druhá část však nebyla dokončena).

Přehrady na Černé a Bílé Desné byly budovány současně v letech 1911–1915. Dne 18. září 1916 byla přehrada na Bílé Desné protržena, a tak k zadržování povodňových průtoků slouží pouze přehrada Souš. Po katastrofě na sousední přehradě došlo nejdříve k vypuštění soušské přehrady a naplněna byla opět až po důkladné prohlídce a přestavbě v letech 1924 až 1927.

V roce 1974 tam vyrostla úpravna vody a nádrž nyní slouží jako zásobárna pitné vody pro Jablonecko a Tanvaldsko. Koupání a rybolov jsou tu proto zakázány a okolí je přísně chráněno.