Takovým řemeslem je třeba krajkářství. Jedná se o výrobu ozdobné textilie, jež je tvořená z nití a někdy i z látky. Krajka se využívala a stále i využívá u stolního a ložního prádla, na výrobu doplňků k šatům, liturgických rouch, někdy i obrazů a je v neposlední řadě důležitou součástí tradičního lidového kroje našeho regionu – ženských vínků a podvínků, čepců, doplňuje košile a zástěry.

„Naše babičky uměly běžně rukodělné práce. Byla to součást dovedností dobré nevěsty. Dnes, kdy si všechno koupíme hotové, to zdaleka není samozřejmé. A tak sledovat takovou krajkářku při práci, to je velký zážitek. To umění si zaslouží velkou poklonu,“ uvedla Květa Vinklátová, radní pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Jedním z druhů výroby krajky je i paličkování. Jde o splétání velkého počtu nití v různých směrech, za pomocí paličkovacího polštáře, tzv. herdule, paliček a špendlíků. U paličkované krajky můžeme najít více variant, jako jsou např. bruselské, vamberecké či belgické typy. 

V Libereckém kraji se výrobě paličkovaných krajek věnuje Milena Juřicová, která působí v České Lípě a kromě výroby krajkových „obrazů“ sama vyučuje další krajkářky, o paličkované krajce přednáší a při různých příležitostech své řemeslo vystavuje na přehlídkách, řemeslných trzích nebo slavnostech. Zhotovuje také kopie výšivek a krajkových oděvních součástek lidových krojů.

Další krajkářkou je Jana Kaplanová, která vytváří působivé obrazy divadelních postav – Carmen, Othella, Jeníka a Mařenky z Prodané nevěsty, Odetty, Rusalky, Ofélie anebo figur baletek. Pracuje s nejtenčí háčkovací přízí ze stoprocentní bavlny a své obrazy vytváří výhradně podle vlastních podvinků – krajkářských předloh. Vedle divadelního prostředí jsou zdrojem její inspirace přírodní motivy.