Navíc Rada energetického regulátora koncem roku 2020 předpokládala pokles cen silové elektřiny na trhu, čímž podle nich by mělo dojít k růstu takzvaného zeleného bonusu, který výrobcům elektřiny z podporovaných zdrojů garantuje dorovnání rozdílu mezi tržní a výkupní cenou elektřiny. Na kompenzaci pro výrobce zelené elektřiny je třeba vynaložit víc peněz. Reflektuje to již vydané cenové rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (ERÚ) a předpokládá v roce 2021 růst nákladů na financování podpory asi o dvě miliardy korun. Z výše uvedeného předpokladu Rada ERÚ požádala dopisem ministryni financí Alenu Schillerovou, aby pro příští rok zvýšila státní dotaci těmto zdrojům nad zatím vládou schválených 27 miliard korun, což je částka stejná, jaká byla letos. Jinak by bylo totiž nutné zdražit podporu na obnovitelné zdroje u spotřebitelů vyjma domácností. U těch nesmí poplatek na obnovitelné zdroje překročit 495 korun za megawatthodinu. Celý dopad zvýšení tohoto poplatku by proto nesly firmy.

Co se týče elektrické energie tak cena silové části se na komoditní burze od počátku roku 2020 do konce října 2020 pohybovala v rozmezí 40 €/MWh až 50 €/MWh. Navíc cena emisních povolenek byla počátkem roku 2020 vlivem pandemie COVID-19 rozkolísaná, kdy v dubnu 2020 byla na úrovni 15 €/tunu CO2 a v červenci se zvýšila dvojnásobně a díky zvýšenému nákupu na trhu. Tyto dva aspekty byly signálem, že v průběhu následujících dvou let dojde ke zvýšení ceny elektřiny o 15 % až 20 %. Počátkem letošního roku nárůst cen pokračoval a v květnu letošního roku se cena povolenky vyhoupla na úroveň 50 €/tunu CO2 .V současnosti je cena jedné tuny CO2 na úrovni 60 €, což se projevuje i v ceně silové elektřiny, která atakuje hranici 100 €/MWh. Prudký nárůst ceny povolenky je z podstatné části přičítán roli spekulantů na trhu mající velký vliv na proměny ceny emisní povolenky. Někteří kolegové analytici se domnívají, že spekulanti mají „určitý vliv“ na cenu povolenky. Skutečností je stížnost Německa na Evropskou komisi, aby zastavila spekulativní trh s emisními povolenkami, neboť se obávají, že nárůst energii zvýší nejen podíl občanů, kteří nebudou mít na zaplacení, ale odstavováním uhelných energetických bloků a následným nedostatkem potřebného výkonu v energetické soustavě. Když jsme modelovali ceny elektrické energie a tepla s předpokladem ceny emisní povolenky ve výši 70 €/tunu CO2 a snížením výkonu uhelných zdrojů jejich odstavováním z provozu, tak jsme dospěli k závěru, že po roce 2025 může dojít ke zdražení v rozmezí 40 % až 50 % oproti současné ceně. Tvrzení některých analytiků, že zdražování elektřiny přímo souvisí se zvyšováním cen emisních povolenek není opodstatněné. Nárůst cen je způsobem nejen nárůstem ceny emisní povolenky, ale i poptávkou po elektřině na komoditním trhu. Výhled není příliš optimistický a politici by se měli na tuto realitu připravit.

Premiér Andrej Babiš při interpelacích v parlamentu prohlásil, že jeho vláda učiní maximum proti zvyšování cen energií. Ale jak to provede, to již nevysvětlil. Nehledě, že je pouze tři týdny do parlamentních voleb. V této oblasti se zapomíná na energetického regulátora, který bude hrát stále významnější roli. Otázkou zůstává, zdali současný systém energetického regulátora je na řešení energetické chudoby připravený. Jsem přesvědčený, že podle současné neschopnosti řešit regulované ceny tepla, nikoliv. Příkladem postoje energetického regulátora je odsouhlasení neopodstatněného zvýšení ceny tepla výrobcem a dodavatelem z CZT ve Velkých Hamrech. Po intervencích starosty města na MPO, bylo ministrem řečeno, že regulátor je nezávislý orgán a jeho rozhodování nemůže ovlivnit. S vyjádřením ministra Karla Havlíčka lze jen souhlasit. Jen by mě tedy zajímalo, jakými nástroji chce současný premiér zabránit zvyšování cen energií?

Problematikou energetické chudoby se začalo zabývat Progresívní analytické centrum, které konstatuje, že v České republice aktuálně není energetická chudoba v rámci stávající legislativy řešena a není ani přesně definována. Faktem také je, že přes mnoho podpůrných dotačních nástrojů například v rámci programů Zelená úsporám existuje skupina obyvatel, která není schopná podmínky pro čerpání dotací splnit kvůli nedostatku vstupního kapitálu.