Senát má několik vznešených pravomocí: může navrhovat Sněmovně změny schválených zákonů, projednává návrhy prezidenta na jmenování ústavních soudců, vyhlašuje volby prezidenta a spolu se Sněmovnou vyhlašuje válečný stav. Při rozpuštění Sněmovny řeší neodkladné záležitosti státu a navrhuje prezidentovi občany na vyznamenání.

Jednotliví senátoři nemají možnost navrhovat zákony, to smí jen Senát jako celek.

Tato rada starších = občanů senátorů nad 40 let, se skládá ze straníků i nestraníků a dokonce i zástupců několika stran. V posledních letech byl Senát pod vlivem levice, předsedou byl socialista. Nyní se bude vybírat na listopadové schůzi Senátu nové vedení. A kluby jednotlivých stran hlásí další a další přírůstky senátorů. Co je příčinou těchto přírůstků? Prý jakési nepsané pravidlo o nároku na předsedu Senátu pro klub, který má nejvíce senátorů. Např. Jiří Drahoš, který kandidoval za čtyři strany, prý vstupuje do STANu.  M. Hilšer, který nekandidoval za nikoho, už je pod STANem. Někteří vícestraničtí kandidáti jsou „kupováni“ těmi silnějšími a většími kluby, boj je i o nezávislé. Prezident Zeman hovoří o nejmenovaných stranických trpaslících, kteří nechtějí uznat svého kolegu Kuberu z ODS do nominace na předsedu Senátu. V době, kdy tento článek vychází, už může být nejsilnější jiný klub, než ODS nebo STAN, tak raději aktuální počty neuvádím.

Domnívám se ale, že kdo šel kandidát do Senátu jako nezávislý, tak by měl své voliče zastupovat jako nezávislý a ne se rozhodovat, v kterém klubu to bude pro něho výhodnější. Tato fraška o křeslo předsedy Senátu určitě brzy skončí a za měsíc si na ni ani nevzpomeneme. Horší je podle mého názoru poslední rozhodnutí starého složení Senátu, kdy se zamítl návrh zákona o jednokolové volbě senátorů, který konzervuje stav směšné účasti voličů v druhém kole. Doufejme, že noví senátoři jednokolovou volbu opět uchopí a navrhnou ke schválení ještě před senátními volbami v roce 2020.

Milan Vodička,
člen Republikového výboru Svobodných