I vůči svým konkurentům, se kterými možná budou hned po volbách vyjednávat koalice. To všechno je legitimní a přirozená součást volné soutěže politických stran, která je předpokladem a zároveň znakem demokratické společnosti.

Do svého předvolebního zbrojního arzenálu však mnozí jednotlivci či celé partaje zařazují skutečně těžký kalibr v podobě populistických, demagogických a někdy i na nepravdě postavených prohlášení či návrhů. Jedním z aktuálních případů je návrh Jihočeského kraje (tedy jeho politické reprezentace) na zdanění náhrad, které by měly církve dostat za nevydaný majetek v rámci celkového majetkového vyrovnání se státem. Se svou troškou do mlýna přispěchal před jednáním vlády ministr financí Andrej Babiš. Výpočet náhrad označil za podvod a podpořil jihočeský nápad, stejně jako už dříve podpořil obdobný návrh z dílny KSČM. Pro ČRo Plus se k tématu vyjádřil také předseda komunistů Vojtěch Filip, jehož postoj jistě netřeba blíže popisovat.

Je nezpochybnitelné, že mnozí lidé vyčítají církvím, jejím představitelům i členům celou řadu věcí. A často oprávněně, protože mít víru neznamená být imunní vůči chybám. Existuje však zásadní princip, že co bylo ukradeno, musí být vráceno - bez ohledu na to, zda je nám poškozený sympatický či nikoliv. Odpůrci vyrovnání státu a církví zveličují přešlapy jednotlivých církví, ale hrubě banalizují jejich přínos pro společnost v minulosti i současnosti. Zda je to z neznalosti nebo se jedná o úmyslné zamlžování pravdy, to si může v dnešní době svobody z příslušných pramenů a objektivních vědeckých historických prací ověřit kdokoliv. I kdybychom však přistoupili na tuto demagogickou hru, dokonce i kdybychom popřeli skutečnost, že v době, kdy církve nemohly s ukradeným majetkem nakládat, přišly také o výnosy z něj, stále zůstane dost argumentů pro to, že vyrovnání je správná věc.

Zločinná činnost bývalého režimu totiž nespočívala jen v odebírání movitých a nemovitých věcí církvím. Představitelé komunistického režimu také prakticky zničili celé části živého organismu církve, kterými byly mimo jiné kláštery a charity. Bývalí církevní tajemníci, estébáci a jejich přisluhovači likvidovali církevní elity i řadové věřící. Ti, kdo se nemínili vzdát svého přesvědčení a svým životem o něm vypovídali, byli lámáni fyzicky i psychicky. Byli propouštěni z práce, internováni, vyslýcháni, mučeni, popraveni. Vidíme-li církev dnešních dnů oprávněně kriticky, je to zčásti její děsivé dědictví reálného socialismu, který zde panoval. Zločiny komunismu v oblasti ekonomické lze alespoň řádově vyčíslit. Zločiny spáchané na církvi jako instituci, na věřících a celé duši tohoto národa jsou nevyčíslitelné. Z tohoto pohledu je částka celkového vyrovnání ještě velmi milosrdná.

A pohlédněme na věc čistě pragmaticky. Církvím byl vydán majetek a budou jim vyplaceny náhrady bez zdanění. Ať tedy nyní ukáží, co umí. Ať jsou pro stát, kraje i obce nezávislými partnery se všemi právy a povinnostmi jako kterýkoliv jiný subjekt. Jak s touto šancí církve naloží, je jen a jen v jejich rukou. Jisté však je, že si tuto šanci zaslouží.

LUKÁŠ VOLNÝ – ŘEDITEL CHARITY HLUČÍN, KANDIDÁT Č. 12 DO KRAJSKÉHO ZASTUPITELSTVA ZA TOP 09 MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE