V Bruselu jsme dojednali konečnou podobu nové normy pro emise z aut, tzv. Euro 7. Výsledek je dobrou zprávou pro všechny. 1) Lidé si v tomto desetiletí budou moci dál pořizovat nová a cenově dostupná menší auta se spalovacími motory. 2) Automobilky dostanou čas na to, aby připravily investice do inovací a transformace své výroby. A za 3) nové omezení emisí z brzd a pneumatik, zejména mikroplastů, nás ochrání před znečišťováním vody i půdy.

Původní návrh Evropské komise byl příšerný. Navrhoval další drakonické omezení emisí u spalováků, jejichž pozitivní dopad na prostředí by byl velmi sporný, a stanovoval šibeniční termíny pro jejich zavádění. (Poznámka: norma neupravuje emise CO2, ale emise jiných látek jako dusík, prachové částice, atd, nemá proto vliv na klima, ale spíš na lokální ovzduší.) Automobilky, které se už musí vypořádávat s omezováním emisí CO2 (což upravuje jiná, už schválená legislativa), otevřeně hrozily, že pokud v této podobě norma projde, ukončí okamžitě výrobu nových menších aut se spalovacími motory.

Zákazníci, kteří nemají na to, aby si kupovali mercedesy, bavoráky nebo kodiaky, a pořizují si fabie, dacie nebo podobná auta, by tak měli jen tři možnosti. Buď si koupit ojetinu (často hluboko pod normou Euro 6, což by ovzduší jen zhoršilo), nebo menší elektromobil (ten je ale daleko dražší a ještě dlouho to tak zůstane), nebo si nekoupit nic.

Ve spolupráci s Martinem Kupkou jsme se proto rozhodli návrh EK (za nímž stál Frans Timmermans) zásadně osekat. Martin jako ministr dopravy zorganizoval v Radě ministrů dopravy EU blokační menšinu, která tvrdě hájila racionální postoj. Já jako zpravodaj normy jsem v EP utvořil většinovou koalici v EP bez socanů, zelených a anarchokomunistů, kteří v EP dlouhodobě prosazují radikálně zelená řešení, která jen zbytečně všechno zdražují. Od bydlení a topení, až po dopravu a potravu. Opíral jsem se o naši konzervativní frakci (EKR), lidovce (EPP), Macronovu Obnovu a také frakci ID, kterou se levice snaží zbytečně izolovat. Na světě byla pravicová koalice. V EP se to povedlo poprvé za čtyři roky!

Jednání tří institucí (Komise, Rada a Parlament) o výsledném kompromisu musí Rada i Parlament ještě posvětit v závěrečném hlasování, ale to už bývá jen formalita.

A ještě jedna věc. Mnozí se mě ptají, zda výsledek bude mít vliv na předpokládaný konec spalováků v roce 2035. Uvidíme. Budoucnost spalováků po roce 2035 závisí na dvou věcech. Za 1) na tom, zda technologický vývoj umožní ekonomické využívání uhlíkově neutrálních e-paliv. Já věřím, že to možné je. A za 2) to závisí na budoucím složení EP. Potřebujeme tam víc pragmaticky myslících poslanců a míň zelených ideologů. Je to stejné jako s jádrem (které mimochodem může pomoct e-palivům při výrobě vodíku). V dojednaném kompromisu pro e-paliva proto otevíráme prostor. Jestli ho dokážeme využít, bude záviset na technologickém pokroku a taky na příštích volbách do EP. Takže je to i na vás, milí přátelé…