V pátek jsem odvolil, v sobotu s kolegy slavil, v neděli s rodinou odpočíval a pak uklízel na chalupě (řemeslníci jdou dělat podlahy). Sociální sítě jsem dal na vedlejší kolej. S odstupem nabízím reflexi, proč to vyšlo, ač v to málokdo věřil.

1. Petr Fiala. Hlavní, zásadní faktor. Svým zásadovým, ale neabrazivním stylem udržel koalici nejen pohromadě, ale nastolil v ní ducha přátelské spolupráce. Svou slušností a gentlemanským vystupováním nás ve změti výkřiků odlišil od ostatních. Přesvědčil, že má na to být dobrý premiér.

2. Zbyněk Stanjura jako šéf volebního štábu. Na jaře i na podzim mnozí z nás pochybovali. Kampaň vypadala nudně. Chyběly v ní emoce. Zbyněk ale od začátku tvrdil, že běh se rozhoduje v cílové rovince. Závěr kampaně v září byl excelentní. Nevzpomínám si na srovnatelný finiš. Neměl chybu.

3. Marek Benda. Byl u zrodu koaliční spolupráce s KDU a Topkou. Mnozí jsme se ptali, proč rekvírovat topku. On nás trpělivě přesvědčoval a přesvědčil, že to je jediná cesta k vítězství. V sobotu jsem pak chvíli trnul, aby nebyl vykroužkován. Bylo by to vůči němu strašně nefér.

4. Práce s daty. Nikdy dřív nepracovala ODS s průzkumy tak jako nyní. Mnozí jsme měli pochybnosti. Agentury v prognózách notoricky selhávaly – i nyní, např. Kantar, který využívá ČT, nás znovu podhodnocoval, a naopak nadhodnocoval konkurenty. Ale IPSOS, s ním jsme pracovali, dával data přesně.

5. Faktor Babiš. AB svým jájinkovstvím, brutalitou i populismem vytvořil rámec kampaně jako referenda o sobě. Fungovalo to, když byl v ofenzívě. Ale přestalo to mít efekt, když se ve finále dostal – díky vlastním problémům – do zoufalé defenzívy.

6. Mladí lidé. Celou dobu v kampani jsem je potkával. Všude. To byla obrovská změna proti minulým letům. Dodávali energii. Měli v tom srdce. V sobotu zářili štěstím. I slzy jim kapaly.

7. Štěstí. Přeje připraveným. Stačilo málo, aby několik dalších stran překročilo 5 % a vítězství by dostalo hořký nádech. Budiž to upozornění, že hranice mezi plus a mínus bývá tenká. Budoucnost nebude procházka růžovým sadem, ale o tom někdy příště.

PS: text jsem psal v 7 ráno. Nejsem skřivan, ale sova, takže jsem si po probuzení nevzpomněl na ještě jeden klíčový faktor. Faktor Praha. 250 tisíc hlasů bylo rozdílových. Něco jako Ronaldo nebo Messi na hřišti. Mimochodem - tohle je evropský unikát. Milionové hlavní město stále volí napravo. Všechny ostatní metropole volí vlevo. Vídeň, Berlín, Mnichov, Paříž, dokonce už i Varšava nebo Budapešť. Praha stále ve správném sektoru. Pro mě největší překvapení. Snad to vydrží co nejdéle. Pán Bůh (a my s ním) Praze zaplať.