Paní předsedající, děkuji za slovo. Na začátku musím říct, že mě opravdu velmi mrzí, že se neúčastní osobně pan ministr spravedlnosti, protože já mám celou řadu otázek potom v rámci svých dalších vystoupení a ačkoliv pan ministr financí je zdatný rétor a má podrobné odůvodnění, tak některé věci asi nemůže vědět, protože nebyl u té komunikace s Evropskou komisí. 

Nyní tedy pouze, abych se omezil na svou roli zpravodaje. Ministerstvo spravedlnosti předložilo do připomínkového řízení novelu zákona o evidenci skutečných majitelů a skutečně návrh reaguje na domnělou špatnou transpozici 5. AML směrnice, to znamená směrnice proti praní špinavých peněz do českého právního řádu. Problém byl podle Evropské komise ve dvou okruzích stávající transpozice, a to /a to je ta nejdůležitější část/ ve vymezení skutečného majitele, konkrétně v nadbytečnosti prvků takzvaného koncového příjemce podle § 2 písm. c) zákona o ESM.

Česká právní úprava evidence skutečných majitelů zavedla ve svém původním návrhu zákona pro určení skutečného majitele zejména kritérium finančního prospěchu, které směrnice nestanoví. Šli jsme nad rámec evropské směrnice. Za takzvaného koncového příjemce, tedy skutečného majitele, označila osobu, která může mít přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání podstatnou část celkového majetkového prospěchu, tvořeného při činnosti nebo likvidaci právnické osoby nebo tvořeného při správě nebo zániku právního uspořádání, tedy dále jen prospěch. Šlo o tu prospěchovou složku.

Podle nyní navržené úpravy se ruší dosavadní dvousložková definice skutečného majitele, spočívající na pojmech koncového příjemce a osoby s koncovým vlivem a za skutečného majitele označuje osobu, jež právnickou osobou nebo právním uspořádáním v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje, v originále on control. Ač původně výtky Evropské komise směřovaly ke kritériu finančního prospěchu ve vymezení skutečného majitele, nový návrh ve své definici toto kritérium nevypouští, to znamená to, co té Evropské komisi nejvíce vadilo a kvůli čemu byl zahájen takzvaný infringement, tak - světe div se - bylo znovu do toho zákona propsáno, i když na jiném místě.

Nás proto jako opozici zajímal právě ten úsek od toho, kdy nám bylo nějaké ustanovení vytčeno, do okamžiku, kdy bylo opětovně do toho zákona vepsáno, nicméně se nyní omezím na zpravodajství.

Ač původní výtky směřovaly ke kritériu majetkového prospěchu, došlo pouze k jeho přesunu do § 4 odst. 1 písm. b), podle nějž korporaci v konečném důsledku vlastní nebo kontroluje každá fyzická osoba, která přímo nebo nepřímo prostřednictvím jiné osoby nebo právního uspořádání má právo na podíl na zisku, jiných vlastních zdrojích nebo likvidačním zůstatku větším než 25 procent. Je proto zvláštní, že právě tento prvek finančního prospěchu byl napřed pro Evropskou komisi nepřijatelný, nicméně podle stanoviska Ministerstva spravedlnosti jí po bilaterálních jednáních s Evropskou komisí již kritérium finančního prospěchu, přesunuté o dva paragrafy dále, nevadí.

Návrh tak jde opět nad minimum směrnice, která se finančním prospěchem u skutečných majitelů vůbec nezabývá. České republice samozřejmě nic nebrání implementovat předpis přísněji, to podotýkám, abych byl fér, nicméně zatvrzelá snaha Ministerstva spravedlnosti a stávající koalice jako celku ponechat za každou cenu finanční kritérium v definici budí dojem, že hlavním cílem transpozice úpravy je především postihnout podnikání Andreje Babiše. Pakliže by došlo k transpozici podle doslovných požadavků směrnice, Andrej Babiš by jako skutečný majitel u společností ve svěřeneckém fondu vůbec evidován nebyl.

Pak je samozřejmě technická část, která se týká § 7, kde jsme zhruba ve shodě. Problematické jsou pro Evropskou komisi výjimky pro soukromoprávní právnické osoby, zvláště pak pro ty bez vztahu k veřejnoprávním korporacím. Dochází tak ke zrušení stávajících výjimek v případě soukromoprávních právnických osob, byť specifického účelu a povahy. Navrhuje se tak zrušit výjimku pro okresní a regionální komory nebo začleněná společenstva podle jiného zákona, politické strany a politická hnutí, církve a náboženské společnosti a ostatní právnické osoby podle zákona upravujícího církve a náboženské společnosti, odborové organizace a organizace zaměstnavatelů, honební společenstva, společenství vlastníků jednotek. Důvodem zrušení je fakt, že výjimky pro uvedené subjekty byly ze strany Evropské komise vyhodnoceny jako nepřijatelné.

Ačkoliv se Ministerstvo spravedlnosti nadále domnívá, že není v souladu se smyslem a účelem AML směrnice zjišťování skutečných majitelů a uvedených právnických osob, vychází se v tomto ohledu výtkám Evropské komise vstříc.

Za sebe tedy mohu krátce konstatovat, že s návrhem nelze souhlasit. Snahy vládní koalice se zjevně orientují především na postižení majetku holdingu Agrofert a osoby Andreje Babiše bez ohledu na požadavky směrnice, potažmo Evropské komise samotné.

I v připomínkovém řízení uvedly dotčené subjekty, že navržená legislativa je méně kvalitní než návrh původní, obsahuje vágní a nejasné pojmy, a tím nepřispívá ke kvalitě legislativního prostředí. Sama Evropská komise Ministerstvu spravedlnosti vytýkala, že transponovalo definici skutečného majitele za použití kritéria finančního prospěchu, Ministerstvo spravedlnosti tedy přijalo terminologii směrnice a kritérium finančního prospěchu pouze přesunulo o dva paragrafy dále.

Po projednání s Evropskou komisí nyní Ministerstvo spravedlnosti a vládní koalice zejména prostřednictvím pana předsedy Michálka, který je přítomen a určitě bude reagovat, uvádí, že toto kritérium již Evropské komisi nevadí. Je tedy otázkou, proč najednou Evropská komise změnila názor a proč došlo k názorovému posunu na její straně právě po jednání s Ministerstvem spravedlnosti.

My se ocitáme v nelehké situaci, kdy splnění této podmínky a oprava tohoto zákona je milníkem číslo 207 u Národního plánu obnovy a skutečně je zde ohroženo čerpání částky - jestli se nepletu, to bude vědět pan ministr přesně - 180 miliard korun českých.

Je nutné, abychom nový zákon měli ve Sbírce zákonů nejpozději do konce třetího čtvrtletí roku 2022, to znamená ke konci září. My musíme zvládnout celý legislativní proces včetně Poslanecké sněmovny, Senátu, podpisu prezidenta a publikace ve Sbírce zákonů, do konce září. Za této situace tedy přichází do Sněmovny zákon, u kterého je tady navrhováno, aby byl schválen ve zkráceném řízení v režimu § 90 odst. 2, nicméně samozřejmě žádný zákon není dokonalý a myslím si, že tento zákon je jedním z těch, který by si zasloužil řádný legislativní proces a řádnou diskusi na ústavně právním výboru, případně na jiných výborech, kde bychom se pokusili odstranit některé nedostatky.

Já tady řeknu z pozice zpravodaje pouze tři základní připomínky, které mě zaujaly. Jedna z nich je stanovisko právě legislativního odboru Poslanecké sněmovny, který mě jako zpravodaje upozornil na to, že zde existuje skutečná reálná věcná materiální připomínka k textu zákona, která vyvolává interpretační nejasnosti, kdy nelze dojít žádným způsobem k jednoznačnému výkladu a může pro praxi přinést zásadní problémy. Zdejší legislativa navrhuje, že použití v novelizačním článku 1 v bodech 7 a 11 se vždycky používá za slovy „bez ohledu na to" slova "zda" a dále se vždy za slovo "na základě jaké" ruší slovo "právní". Problém je s použitím té spojky, toho slovíčka "zda", které se tam používá a není jasné, ke které části toho ustanovení se vlastně nadále vztahuje.

Já přečtu část toho odůvodnění, té námitky: Původním záměrem předkladatele bylo, aby se spojka "zda" vztahovala na právní skutečnosti, respektive na druh skutečnosti, tedy tak, aby vyjadřovala, že je v daném případě jedno, zda je ovládání rozhodování daného orgánu založeno právní či faktickou skutečností. Zvolené znění však mělo velký potenciál vyvolat nesrozumitelnost a v konečném důsledku nejednoznačnost daného ustanovení. V extrémním případě za užití čistě jazykového výkladu vlastně spojka „zda" způsobovala, že se ustanovení zcela zbavovalo jádra své kauzality a tedy ztrácelo smysl, jinak řečeno znělo tak, že rozhodující vliv existuje bez ohledu na to, zda je splněna jediná uvedená podmínka, tedy, dovedeno ad absurdum, by rozhodující vliv byl dán vždy. Ačkoliv je jasné, že k takto extrémnímu výkladu dojít nelze, neboť evidentně není v souladu se zamýšleným cílem, nebylo v podstatě možné v tomto případě záměr předkladatele ze znění daného ustanovení odhadnout, a to ani v kontextu důvodové zprávy.

Spojka zda se mohla stejně tak jako k vymezení alternativ právní nebo faktické skutečnosti vázat k alternativnímu vymezení například přímého nebo nepřímého působení na daný orgán, což se jevilo z hlediska jazykového jako schůdnější výklad. Účelový výklad byl zjištěn až z komunikace s předkladatelem. Z těchto důvodů se nemůže jednat o prostou legislativně technickou úpravu.

Jde tedy o to, že kdybychom dělali tu svoji práci jako poslanci tak, jak ji dělat máme, tak bychom po prvním čtení, případně touto formulací, vynecháním té spojky zda dosáhli jednoznačného právního textu. V režimu § 90 ale je nepřípustné, abychom přijali takovýto pozměňovací návrh. My tedy buď budeme postupovat prvním, druhým, třetím, čtením, nebo v tom § 90 přijmeme text, který v žádném případě není dokonalý.

Není to jediná připomínka, kterou tady mám. Vzhledem k tomu, že v připomínkovém řízení ty subjekty dostaly pět dní na to, aby se vyjádřily - a protestovala proti tomu například Česká národní banka, která tady píše, že Česká národní banka uplatňuje v mezirezortním připomínkovém řízení níže uvedené připomínky. S ohledem na značnou složitost matérie a zásadní povahu změn není zúžené a mezirezortní připomínkové řízení zkrácené na pět pracovních dnů vhodné.

To platí tím spíše, že navrhované změny mají výrazný dopad do právních povinností širokého okruhu osob a novelizuje se zásadním způsobem nedávno přijatá úprava. S ohledem na dopad na finanční instituce podléhající AML pravidlům lze považovat vynechání České národní banky z mezirezortního připomínkového řízení za pochybení a postup nesouladný s legislativními pravidly vlády. Nicméně následně ČNB ocenila vstřícný přístup a ona ty své připomínky odeslala až později.

Velké připomínky měla i Česká advokátní komora, která uvádí, že návrh používá některé obecné občanskoprávní pojmy v rozporu s jejich významem, který je dán občanským zákoníkem, judikaturou, doktrínou i právní praxí. To platí zejména pro pojem vlastnictví.

Dále návrh používá některé pojmy, aniž by se jejich obsah vymezoval, což jej činí ne zcela srozumitelným a použitelným. To platí zejména pro pojmy ovládání a kontrola. K tomu blíže následující. Předmětem vlastnictví podle naší právní úpravy nemůže být osoba nebo subjekt práva. Návrh tady nemůže stanovit, že někdo vlastní právnickou osobu, nebo že právnická osoba je předmětem vlastnictví.

Dále není jasné, co je míněno slovy v konečném důsledku vlastní. Zdá se, že návrh rozlišuje přímé vlastnictví právnické osoby. Pak nepřímé vlastnictví právnické osoby. Konečně vlastnictví v konečném důsledku. Co je ovšem pojmy nepřímé a v konečném důsledku míněno a jaký je tedy mezi nimi rozdíl už z návrhu vyčíst nelze.

Dále je na tomto místě zmíněno, že návrh poprvé používá pojem kontrolovat právnickou osobu. Ovšem nevymezuje, co tím pojmem, respektive pojmem kontrola, míní. Vyjasnění nepřináší ani bod 9. V našem právním řádu je pojem kontroly uveden v zákoně o ochraně hospodářské soutěže, ovšem jen pro účely tohoto zákona. Pokud se tedy návrh snaží vymezit pojem skutečného majitele pomocí pojmu kontroly, chybí významná složka obsahu tohoto pojmu, což by mohlo vyvolávat spory.