Děkuji, pane předsedající, že jsem se dočkal. Hlásil jsem se včera, tak jsem rád, že jsem přišel na řadu. Výhoda pro všechny přítomné je, že už jsem zčásti zapomněl, co jsem vlastně všechno chtěl říkat během té rozpravy. Ale obohatili jsme diskusi o termíny jako destrukce systému veřejné správy, jako zparchantění stavebního zákona. Mimochodem, pane kolego, 25 novel utrpěl stavební zákon a výsledkem je frustrace nás všech. Myslím si, že v této zemi není člověk, kterému by nevadilo, že ty formální, navzájem podmíněné procesy se spoustou razítek trvají neúměrně dlouho a brzdí rozvoj.

Zaznělo tady od kolegyně slovo paskvil. Já bych tedy se přidal do té diskuse s termínem, že považuji ten materiál, který projednáváme, a ten návrh za zákonodárný zločin. Já se domnívám, že způsob, kterým je tento tisk předkládám a hlavně, co obsahuje, je naprosto, co se týče dopadů do praxe, nepředvídatelný a rád bych promluvil trochu, zklidnil tu debatu, řekl si to svoje a chtěl bych se zaměřit na legitimní očekávání a právní jistotu v České republice. A na začátek si s dovolením neodpustím citaci ze strany 52, tuším, ano, programového prohlášení této vlády, která napsala.

Zvýšíme kvalitu legislativy. Každou novou regulaci důkladně zvážíme na základě analýzy očekávaných dopadů. Legislativní návrhy potřebné k plnění programového prohlášení budou předkládány standardní legislativní cestou a před jejich předložením do vlády se k nim vyjádří odborníci v rámci Legislativní rady vlády.

Následuje stanovisko předsedy Legislativní rady vlády k návrhu zákona, kterým se mění stavební zákon a který v tuto chvíli projednáváme. A píše se tam.

Návrh zákona nebyl projednán v připomínkovém řízení na základě výjimky udělené předsedou Legislativní rady vlády. Předkladatel navrhuje, aby byl z důvodu časové naléhavosti návrh zákona projednán tak, aby s ním Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky podle § 90 odstavec 2 zákona o jednacím řádu ve znění zákona č. 40/2000 vyslovila souhlas již v prvém čtení. Návrh zákona nebyl z časových důvodů projednán pracovními komisemi Legislativní rady vlády. Předseda Legislativní rady vlády rozhodl v souladu s článkem 4 bod 3 písmeno a) a c) statutu Legislativní rady vlády, že tento návrh nebude projednán Legislativní radou vlády a že k němu bude vypracováno stanovisko předsedy Legislativní rady vlády, neboť jde o časově neodkladnou úpravu, která nemá formu komplexního zákona, ale jde pouze o změnu přechodných ustanovení upravujících dobu použitelnosti zákonných ustanovení, do jejichž obsahu není předloženým návrhem zasahováno.

No jo, ale nám tady vzniká ta dvojkolejnost, o které tu celou dobu mluvíme, a která způsobí neskutečné interpretační problémy v praxi. Z toho samotného stanoviska předsedy legislativní rady budu taky krátce citovat.

Navržená specifická konstrukce dělení účinnosti - jmenuje se to specifická konstrukce dělení účinnosti, pro ty z vás, kteří to ještě neví - respektive použitelnosti úpravy zákona, stavebního zákona, obsažená v navrhovaném ustanovení § 334a, může vést k praktickým problémům, neboť posuzování toho, které části zákona budou použitelné a ve vztahu ke kterým druhům staveb, zejména v případě souboru staveb, potažmo staveb souvisejících, a v jakém časovém období, bude zřejmě velmi složité.

Navržené věcné řešení je otázkou politického rozhodnutí - se píše ve stanovisku předsedy LRV. Z legislativního hlediska se upozorňuje, že praktičtější a pro adresáty právní úpravy srozumitelnější a jednodušší by bylo odložit účinnost nové úpravy stavebního zákona jako celku, a to včetně zákona č. 284/2021, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím stavebního zákona. Návrh předpokládá částečně odložení účinnosti stavebního zákona, ale neobsahuje současné odložení účinnosti takzvaného doprovodného zákona, to jest zákona, kterým se mění zákonné souvislosti s přijetím stavebního zákona.

Při zvoleném věcném řešení a vzhledem ke složitosti takzvaného doprovodného zákona by ostatně ani nebylo možné jeho účinnost pouze částečně odložit. Takže rozporuplné a kontroverzní už je samotné stanovisko předsedy Legislativní rady vlády. Já bych proto rád krátce pohovořil na téma právní jistota a legitimní očekávání a v právním řádu České republiky, protože když to říkáte lidem a vysvětlujete občanům, ne vždycky to chápou, co to je legitimní očekávání, co to je právní jistota, ale je smutné, když to neví předkladatelé zákona, když to neví Legislativní rady vlády.

Ty návrhy vyvolávají obavy o osud staveb, právní jistotu stavebníků a jistotu zaměstnání některých úředníků. Hrozí reálné riziko, že úředníci budou ve vakuu a nedostanou plat. Hrozí, že nebude existovat úřad, který by měl kompetence vydávat některá povolení, a paralyzace stavebního řízení.

Na to ve svém stanovisku také upozorňuje předseda LRV a nový ministr pro legislativu. Přesto vláda, byť jde o návrh ministra za Pirátskou stranu a kritiku jeho stranického kolegy v podstatě, tyto špatné návrhy předala se svým souhlasem do Poslanecké sněmovny. Stavebníci by mohli skončit tak, že budou žádat soud, a už to tady zaznělo od kolegyně Peštové, aby jim řekl, jak mají žádost podat, například v případě obce o vodovodní přípojku pro hasičskou zbrojnici. Je to proto, že návrhy neřeší doprovodný zákon a zcela ho ignorují. Riziko, před kterým ve svém stanovisku varuje, se vztahuje nejen na povolení staveb, ale i na územní plány a chaos, který by vznikl, je v podstatě dnešní optikou těžko předvídatelný.

Dovolte mi, abych ještě jednou citoval ze stanoviska LRV. Problém se dotýká například ustanovení o vodovodech a kanalizacích, které se vztahuje na stavby, jež jsou součástí prakticky všech řízení o povolení stavby - například vodovodní nebo kanalizační přípojky jsou prakticky v každé stavbě. (Velký hluk v sále.)

Rozsah neřešitelného aplikačního problému je veliký. Domnívám se, že může být skutečně velmi závažný. Znamená to totiž, že by ze spojeného modelu byly vyňaty agendy, které by neměly kam přejít. Spisová rozluka, to znamená předání dokumentace vedené úřady, by rovněž mohla být v časovém nesouladu a obávám se i dalších na první pohled těžko identifikovatelných problémů. A už vůbec si to nedokážu představit bez diskuse, jak bylo navrhováno, že ten návrh měl jít podle § 90. To absolutně nechápu, že vláda vůbec zvažovala takovýto postup.

Předseda LRV ve svém stanovisku uvažuje nad tím, že by zřejmě došlo k jakési výkladové novele těchto dalších zákonů. To je ale nepředstavitelné. Jak by se mohl kdokoli, občan, stát, úředník, podnikatel vyznat v zákoně, který by sice byl platný a účinný, ale neplatil by, protože výkladem jiného zákona by se dospělo k jinému závěru a k jiné aplikaci. To, co se tím otevírá, není právní řád, ale skutečně právní chaos, kterému bychom tady měli společně nějakým způsobem - ještě nevím, ale musí být nějaká dohoda - zabránit. Skoro to vede k úvaze, jestli by potom nebylo lepší všechny zákony zrušit, ať se to všechno řeší nějakým výkladem.

Takovýto návrh je podle názoru řady právníků v rozporu s ústavou, protože nezajišťuje právní jistotu a odporuje principu legitimního očekávání. K tomu legitimnímu očekávání - pan profesor Gerloch formuloval pět postulátů, které má z hlediska právní jistoty naplňovat právní stát. Jistota, že bude tvořeno dobré právo. Jistota, že nikdo nebude bez zákonných důvodů omezen ve svých právech. Jistota, že nebude šetřeno, že bude šetřeno, pardon, nabytých práv. Jistota, že se každý domůže svých práv. A jistota, že bude spravedlivě postižen každý, kdo právo porušuje.

Co je to dobré právo? Základní princip demokratického právního státu a stěžejní normativně hodnotové východisko práva. Lidé jsou svobodní a rovni v důstojnosti a právech. Formální aspekty dobrého práva jsou například bezmezerovost, což je dobré si připomenout v této souvislosti, nerozpornost, opět problém, konzistentnost. Dobré právo je stabilní - nutný základ právní jistoty. Stabilita ústavněprávní, stabilita zákonů i stabilita výkladu práva. Kvalita práva podmiňuje i naplňování dalších atributů právní jistoty. Obecně jednotlivé prvky právní jistoty tvoří spojené nádoby. Právní jistota je požadavek, který je kladen ústavou na právní řád i na jeho aplikaci. Rozumí se jím takový stav, kdy jsou objektivní a subjektivní právo fyzických a právnických osob dlouhodobě stabilní, jednotné, relativně jednoduché a předvídatelné a je tak naplňováno legitimní očekávání fyzických a právnických osob. (Hluk v sále.)

Vám to možná přijde jako nudná přednáška, ale to jsou věci, které by každý předkladatel práva měl znát a měl by je v prvé řadě respektovat, jinak se dostáváme do konfliktu s ústavním pořádkem.

V právním systému, který prochází transformací, což bylo třeba u nás po roku 1989, samozřejmě není možné dosáhnout maximální právní jistoty. Často jsou předpisy složité, nepřehledné, rychle se mění. Soudy, úřady rozhodují. Ptám se ale, jestli jsme po 30 letech od roku 1989 stále v takovéto situaci?

Princip naplnění legitimního oprávněného - říkám - legitimního oprávněného očekávání je vyjádřením obecnějšího požadavku právní jistoty a rozumí se jím takový stav, kdy jsou objektivní právo i subjektivní právo fyzických osob a právnických osob stabilní, jednotné, jednoduché, předvídatelné, a je tak naplňováno to očekávání. Opakování je matka moudrosti. Já to tady budu říkat zřejmě při prvním, druhém i třetím čtení, jestli nedojde k nějakému kompromisu mezi koalicí a opozicí.

Tento princip třeba brání mimochodem měnit daňové zákony v neprospěch poplatníků během účetního období, měnit podmínky výběrového řízení po zaplacení vstupního poplatku, nebo výběrová řízení neodůvodněně rušit a podobně. Jako příklad takové špatné praxe mohu uvést třeba zákon o pozemních komunikacích, který s účinností od 1. ledna 2007 zavedl systém elektronického mýtného, na předchozích dálničních známkách však bylo uvedeno: konec a platnost 31. ledna 2007. To znamená bylo to přímo v rozporu s principem legitimního očekávání. Ale tento příklad byl v podstatě marginální, drobný, proti tomu, jaký hluboký zásah může znamenat tato novela do stavebního řízení a stavebního práva v České republice.

Ústavní soud ve svých četných judikátech dovozuje existenci pojmu právní jistota z prvního odstavce článku Ústavy České republiky, ve kterém se píše, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodě člověka a občana. Právě v závazku bytí právním státem spatřuje Ústavní soud pramen právní jistoty v Česku, když na základě teoretickoprávních principů vysvětluje, že právní jistota je jedním z neoddělitelných znaků právního státu. Právní jistotou rozumíme míru předvídatelnosti, míru, do jaké se subjekt práva může spolehnout, že ke konkrétnímu případu bude přistupováno pokaždé stejně, že soudce o stejné věci rozhodne zítra tak, jak o ní rozhodl dnes. Právní jistota neznamená nutně spravedlnost, spíš se jedná o výraz spolehlivosti. Důležitá je v tomto ohledu záležitost právní kontinuity, která bývá narušována zejména při událostech majících povahu historického předělu, jak jsem uvedl před chvílí.

Ještě bych chtěl říct, potřeba takové záruky je velmi dobře zřejmá zejména v dnešním světě, kdy hodnota morálky v mezilidské a především mezinárodní komunikaci značně ustupuje ekonomickým zájmům. Jedině pevný a funkční právní řád umožní, aby byl stát vnímán okolním světem jako spolehlivý partner, což je ve finanční oblasti mimořádně významné. To platí samozřejmě i pro stavební řízení, pro stavební legislativu. Stát, v němž právní jistota neexistuje, dnes těžko může počítat se zahraničními investicemi či s pomocí okolních států, neboť nikdo se neodváží svěřit své peníze do rukou někomu, kdo mu nedokáže zaručit, že mu je bude moci zase vrátit, třeba proto, že právo, podle kterého si je dnes půjčil, už zítra platit nebude.

Tolik k mé nudné právní přednášce, kterou jsem částečně směřoval i na kolegu ministra a předsedu Legislativní rady vlády, protože jsem se o něm dověděl z životopisu, že je i pedagogem na mé alma mater Masarykově univerzitě a přednáší duševní vlastnictví. A třeba brněnští právníci a vysokoškolští pedagogové Jan Hurdík a Petr Lavický v roce 2010 ve své publikaci Systém zásad soukromého práva považují právní jistotu za jeden z vůbec nejdůležitějších principů právního státu a zdůrazňují, že je třeba mít jej na zřeteli nejen v každém okamžiku tvorby práva, ale potom následně také během jeho aplikace a interpretace.

Měl jsem ještě připravený krátký citát z rozhovoru pana předsedy Legislativní rady vlády, ale protože jsem nečekal, že se faktické poznámky tak rozšíří během naší diskuse, tak možná potom soukromě, nebo v rámci nějaké faktické poznámky.

Ale já bych jenom velice krátce z toho jiného soudku. Pan poslanec Výborný mě upozornil, že ta studie v rámci RIA, ten model, který je tam obsažený a který uvádí, že polovina úřednických míst vlastně již nebude potřeba, se vztahuje k původnímu zákonu a nevztahuje se k tomu novému. Já si ale myslím, že ten výsledný rozdíl nebude zásadní. A ta studie byla zásadní. Když mluvíte o 7 tisících, o polovině. Paní zpravodajka říkala, že 13 tisíc lidí pracuje v tom sektoru, na těch stavebních úřadech. Tak polovina je necelých 7 tisíc. Tak i kdyby to bylo třeba ovlivněno ještě nějakými novelami, které se tu projednávaly, ale myslím si, že to nebude zásadní. A myslím si, že argument, že se na celospolečenských procesech, na tom, že se nebudou obíhat ta razítka, že se nebudou využívat všechny ty úřady, že se celospolečensky ušetří každý rok 10 miliard, tak to si myslím, že je závěr, který je platný, protože jde o to zjednodušení stavebního řízení, zjednodušení a koncentrace toho stavebního řízení.

Vláda uvádí, že chce být vládou, která bude spořit, která bude šetřit veřejné prostředky. Na posledním zasedání vlády bylo oznámeno, že se ušetří přes 400 úřednických pozic. Jenže co je 400 proti 7 tisícům. Protože jestli chcete šetřit úřednické pozice, musíte rušit agendy. Nemůžete nechat všechny agendy a zároveň ubrat lidi. Takhle to prostě nefunguje. A všichni, co čtete díla o zániku civilizací, tak si všimněte, že jeden ze základních znaků zániku civilizace vždycky je přebujelá byrokracie. Ta civilizace ve svém závěru natolik zbobtná a přijme tolik pravidel byrokratických, že pak v podstatě zahubí sama sebe. A my jsme se tu dneska sešli nad tím, že bychom se tomu mohli bránit a že bychom to dobré z toho zákona mohli zachránit.

Já jenom nechápu jednu věc a to je ta dvojkolejnost - a už to tady zaznělo od kolegy Havlíčka. Proč tedy vyhrazené stavby, proč ty velké stavby mají mít výhodu a benefit z té nové právní úpravy, a my všichni ostatní, co stavíme ty rodinné domy, co stavíme ty garáže, se budeme pohybovat pořád v pravidlech toho tolikrát zkoušeného stavebního zákona, jak říkal kolega Adamec, 25krát novelizovaného, který v podstatě nefunguje už vůbec? A to bude výsledkem toho projednání. Tak se nedivte, že tady vystupujeme, a nedivte se, že s tím máme problém.

Já vám totiž ještě něco přečtu z programového prohlášení vlády, tentokrát ze začátku, jestli jste to zapomněli: "Chceme stát, který je chytrý, efektivní a úsporný. Chceme, aby české rodiny měly kde bydlet. Nezavíráme oči před problémy, které lidé v naší zemi mají, a bydlení je v poslední době jedním z nich. Přineseme řešení, která pomohou jak vlastnickému, tak nájemnímu bydlení, včetně sociálního bydlení. Nejdůležitější je v současné době zásadní zrychlení stavebního řízení." To je programové prohlášení této vlády (ukazuje). A já ten návrh, který dneska projednáváme, považuji za naprosto neslučitelný s vládním programem této vlády. Já si myslím, že by se k tomu měl vyjádřit i premiér této země, který tu dnes není. Proto dávám procedurální návrh, abychom jednání přerušili do přítomnosti premiéra. Děkuji.