Vidíme to zkresleně a tamní situaci nikdy nemůžeme posoudit tak dobře jako místní (nemyslím variantu, kdy do dané země jezdíme pracovat a tam máme půlku rodiny).

Pokud se tedy o volbách dozvídáme jen z médií, pak jsme spíše v pozici pouhých fanoušků. Skoro jako když v Anglii fandíte Liverpoolu, Arsenalu nebo Chelsea. Na některý z týmu jsme si podle prvního dojmu z médií udělali nějaký názor a jestli nám to bylo sympatické, tak už mu asi pár let fandíme.

Za mě teda: Nemá smysl plakat, polud si v Afgánistánu zvolí nějakého socialistu Mustafu, co bude trestat cizoložství ženy ukamenováním, místo kapitalisty Abdula, co to bude trestat „jen“ 20 lety ve vězení.

Nikdy to totiž nebude na celém světě fungovat tak, jak si my osobně přejeme. A je to správně. Člověk má mít snahu dělat si to po svém u sebe doma, ve městě, v okolí a ve své zemi, a radši má koukat do svého talíře, ne do toho sousedova.

Na zahraniční volby ale má smysl koukat očima Čecha (ne Petra Čecha = fandit Chelsea). Takže pokud, Abdul sliboval válku Střední Evropě a Mustafa chce „jen“ kamenovat ženy a ničit vlastní ekonomiku, ale zahraniční nepřátele nehledá, pak už se ta volba naší země dotýká a rozčilování při zvolení Abdula je na místě.

Jasně, pokud to máme v povaze můžeme se rozčilovat i nad těmi ubohými ženami a dětmi co budou ve zničené ekonomice trpět hladem. To se ale můžeme taky rozčilovat nad podporou drogových kartelů v Latinské Americe, nad rozšiřováním pravomocí Barnevernetu, nad fanatizací lidí v Turecku, nad bezprávím v Jižní Americe, nad šikanou řidičů v Belgii nebo nad blbnutím lidí v KLDR. Takže se vlastně můžeme rozčilovat od rána do večera a to všechno bez efektu.

Kdekdo už se naučil smířit s tím, že v Horní Dolní je starostou zasloužilý komunista. Řekne si: „Když ho tam chtějí – patří jim to!“ Takže proč zahraniční volby nějak dramatizovat? Snad jen proto, pokud to pro naše lidi a naše území může mít různý vliv.

Mě osobně teda u Polska zajímá to, jak moc se daný kandidát chce „kamarádit s V4 a Českou republikou“. A jestli nás jeho strana podrží v klíčových hlasováních v EU třeba ohledně neschvalování obřího zadlužení nebo při zavádění povinných kvót na migranty.

I na základě zkušenosti ze září 2015 se Česká republika může spolehnout více na Dudu, takže jsem spokojen.

Jestli je to vnitrostátně pozitivní nebo negativní, je otázka pohledu a hlavně to není naše věc. V dobrém i ve zlém: „Mají toho, koho si zaslouží“

Libor Vondráček
předseda strany