Od sankcí – aby byly účinné vůči zemi jakou je Ruská federace -  bych primárně očekával, že zasáhnou především zbrojaře, ropný export, finanční oblast, znesnadní přístup ke sdílení vyspělých technologií, zkrátka dají najevo, že porušovat mezinárodní právo se nevyplácí. Koho ovšem potrestáme tím, že vyhodíme ruské manšafty z evropských pohárů a ponecháme tam ty anglické s ruskými vlastníky? Koho trestáme, když sportovce jedné země vyloučíme ze sportovních akcí? A konečně, kdo bude nejvíc škodný, když české obráběcí stroje – zajisté hlavní artefakt uralských útočných zbraní – budou spadat pod podmínky sankčního režimu?

Samozřejmě: nejvíce Rusy potrestáme, když jim strategicky odepřeme moravské paštiky a jihočeské mléko!

Ale na vážnější notu, jenom ty zmíněné obráběcí stroje dokáží připravit české firmy o bezmála 3 mld. korun a ohrozí stovky pracovních míst, v návazných oborech možná i tisíce pracovních míst. Naše zařízení týkající se ropného průmyslu a zpracování ropy to je další propad ve výši cca 5 mld. korun a ohrožení dalších pracovních míst. Někteří analytici odhadli roční působení sankcí v původní podobě až na výši 19 miliard korun, kdy by českým exportérům hrozila nejen bezprostřední ztráta zakázky, ale též trvalá změna dodavatele a ztráta pracně budovaných kontaktů. Historie nás učí, že přetrhání ryze obchodních vztahů, nová studená válka ve sportu, to vše by mělo pramalý vliv na změnu ruské imperiální politiky, na ruskou schopnost produkovat zbraně a zvyšovat svoji vojenskou sílu.