Je  pohlazením po duši, když  v daleké cizině potkáte našeho krajana, uslyšíte naši mateřštinu i když někdy trochu kostrbatou. Naši krajané i přes to staleté odloučeni od své pravlasti, zůstali věrni svému rodnému jazyku, jazyku svých předků, zůstali věrni své kultuře. Mnozí z nich, jako američtí či francouzští krajané, stáli u obnovení naší novodobé státnosti v roce 1918, tisíce dalších převážně Čechů z Volyně, padlo za druhé světové války, jako příslušníci 1.československého armádního sboru v SSSR,  v bojích  za naši svobodu.

Dnes opět obracíme pozornost k našim krajanům, zejména v souvislosti s událostmi na Ukrajině. Jejich postavení jako menšiny, je dnes opět ohrožováno vnitropolitickým konfliktem na Ukrajině. Dopadá na ně ekonomická krize, hledají cestu domů.  

Čeští krajané v 19.století odcházeli ze své vlasti, zejména z důvodů těžkých životních podmínek. Bída a nedostatek půdy, je nutil hledat si obživu v daleké cizině, nebo v zapadlých koutech  tehdejší rakouské říše. Jednou z těchto skupin krajanů, jsou Češi v dalekém rumunském Banátu. České vesnice, v horách nad Dunajem si  budovali  v první polovině 19.století. Vesnice byly součástí ochrany hranic rakouské monarchie,  proti Osmanské říši. Ještě dnes žijí v šesti převážně českých vesnicích. Obživu jim dávala práce na políčkách, pastevectví, práce v lesích. Později i v uhelných a měděných dolech. Osud jim často nepřál, přesto si udrželi české školy, zachovali si svoji řeč, kulturu, své zvyky. Uprostřed pravoslavného Rumunska, se hlásí ke katolické církvi. Bílé kostelíky v českých vesnicích nám  připomínají ty známé kostelíky od malíře Lady. Naši krajané jsou hluboce věřící lidé. Návštěva kostela je pro českého turistu poznáním i zamyšlením. Je poučením prožít týden uprostřed hornaté, malebné krajiny, s výhledem na Dunaj, na nedaleké Srbsko. Pasoucí se kozí stáda, volně pasoucí se koně, ovce, posezení s pasáky a těšit se i z výhledů do krajiny plné kopečků. V jarním a letním období české vesnice  navštěvují turisté z Česka. Krajané jim poskytují, jak ubytování, tak i stravování. Krajanům to značně vylepšuje jejich rodinný rozpočet. Vznikají nová přátelství. K pobytu patří i posezení s českou písničkou v hospůdkách vysoko nad Dunajem. Nákup domácího kozího, či ovčího sýru, nebo medu, nám bude připomínat naši dovolenou mezi krajany.

Nová doba přinesla otevřené hranice, ale i nové možnosti.  Mladší generace odchází do své pravlasti, zejména z ekonomických důvodů. Doly, kde dříve pracovali, jsou dnes uzavřené. Vzrostla nezaměstnanost. Malá hospodářství nedávají příliš možností pro lepší životní podmínky. Naši krajané nebudou nikdy naříkat, není to u nich zvykem. Vždy si vše museli vydobýt tvrdou prací. Jejich ruce jsou poznamenané prací. Náš zájem o ně je potěší, dáváme jim naději, že jejich vlast na ně nezapomíná, ať žijí v Banátu, Chorvatsku, Srbsku,  či na ukrajinské Volyni.

V této souvislosti nelze zapomenout na loňský přílet našich krajanů z Ukrajiny a jejich uvítání panem prezidentem na letišti v Praze,  jim i mnohým z nás to vehnalo slzy do očí. Vlast na své krajany nezapomněla…..Jsme jim přesto mnohé dlužni ! 

Přemysl Votava