Český prezident v preferencích válcuje „pohlaváry“, snad z celé Evropy. O co více, oč stoupá jeho obliba u nás občanů, o to více propadá panice „Pražská kavárna“.

To ona, s každým vystoupením či úspěchem českého prezidenta, bije na poplach. Straší nás občany, co všechno ten náš prezident zase pokazil, co zase „vyvádí“, co bude zase ostudy, …. A ono o strašení u nás občanů nezabírá. Kavárnou je nám vytýkáno, že my plebejští občané,  jsme tu volbu prezidenta pěkně zbabrali. Zvolili jsme místo knížete, jen Zemana z Vysočiny.

Tak nevím, asi jsme nedorostli, do té jejich knížecí demokracie. Neposloucháme, nestojíme v pozoru s čepicí a s pokorou před vrchností. Asi to máme v genech, od té doby husitské. Neposlouchali jsme tehdy císařské ani knížecí rady, naopak jsme stáli pod prapory českých zemanů. Svolaná křížová tažení proti českým zemanům nepomáhala. Stačila jen písnička, chorál a oni z Čech utíkali….Jan Žižka je straší dodnes.  Proto nejspíše slyšíme, že je nutné změnit ústavu a zabránit tak, přímé volbě prezidenta. Pokud to neprojde, tak nevím co s tím  udělají, snad už  zbývá, jen provést třetí pražskou defenestraci.

Na rozdíl od té „kavárny“,  my občané si vážíme svého prezidenta. Náš pan prezident se nedívá vpravo, ani vlevo, neohlíží se na všemoudrá média,  ani na tu zahořklou „kavárnu“. Nezabírají na něj, ani ty trapné červené kartičky, ani ta dovedně řízená dělostřelba vajíčky, ani ty vztyčené červené trenýrky na Hradem, které vlály nad Prahou místo stržené prezidentské standarty.  Byla to urážka státního symbolu, za potlesku a jásotu těch zapšklých a nenávistných.  
 
Náš prezident hájí zájmy České republiky, nestojí v pozoru, ani před Bruselem. Váží si odkazu předků i historie.  Jel do Moskvy uctít památku obětí našich spojenců u příležitosti 70.výročí konce 2.světové války. Nebojí se ani navštívit Čínu a navázat obchodní a přátelské vztahy. A to je dobře. Získává důvěru a úctu nejen ve světě, ale i nás občanů.  Pro nás občany,  je to jasná volba.