Pravdou je, že jsme výsledný plánovaný program dovolené nikdy neřešili hlasováním, vždy jsme se nejdříve dohadovali a hledali kompromisy. Většinou se to podařilo, někdy se kompromisy hledaly obtížně a párkrát ke shodě nedošlo. Dokonce jsme tuším i jednou nakonec opravdu natvrdo hlasovali a většina těsně porazila skoro stejně velkou menšinu. Zanedlouho potom společné dovolené skončily.

Tuto krátkou vzpomínku na léta minulá zmiňuji proto, že dnes se o referendu a přímé volbě často mluví jako o vrcholu demokracie a třeba i možné náhradě zastupitelské a parlamentní demokracie.

Můj názor je jiný. Nezavrhuji referendum ani přímou volbu. Na druhé straně nepovažuji za dobré a správné, když nejsou zohledňovány například zájmy poměrně velké menšiny na úkor jen o málo silnější většiny. Dlouhodobě to nikam nevede a napětí ve společnosti zpravidla narůstá.

Proto vznikl v Česku a nejen u nás systém parlamentní a zastupitelská demokracie, jehož cílem je, aby se zástupci lidu vždy nejdříve snažili domluvit a najít soulad a teprve, když to není možné tak se hlasuje tzv. na sílu.

Když se podíváte na většinu hlasování v zastupitelstvech, tak často zjišťujete, že proti hlasuje až na výjimky velmi málo zastupitelů. Je to proto, že předchází hledání kompromisů a co největšímu počtu názorů vyhovujících řešení.

Ano tento systém a styl vládnutí má své výhody i nevýhody. Výhodou je například stabilita a kontinuita, nevýhodou jsou někdy polovičatá řešení. Každý může posoudit, zda to zejména na úrovni našich měst a obcí dlouhodobě funguje. Já mám pocit, že ano a docela dobře.

Se zaváděním referenda a přímé volby a omezováním pravomocí zastupitelstev a Parlamentu bych proto byl spíše opatrný a činil bych tak pouze v případech kdy námi volení zastupitelé nebo členové Parlamentu opakovaně selhávají nebo si třeba evidentně nevědí rady.