Šťouchnutí je obvykle takové přátelská „obrázková“ nabídka si elektronicky popovídat nebo to může být přátelské upozornění, že by bylo možná dobré si na některé věci dávat při komunikaci trochu větší pozor nebo může být šťouchnutí jenom takový elektronický přátelský projev sounáležitosti a sympatií.

Poté, co jsem se zúčastnil slavnostního zahájení a za několik dní i zakončení jedné významné kulturní akce, její název není v tomto případě důležitý, jsem se rozhodl, že si dovolím takový malý šťouch a postřeh. Na dané akci byla při zahájení i při zakončení zpívána originálním způsobem bývalá československá hymna. Originalita podání bývalé československé hymny spočíval v tom, že interpreti symbolicky zpívali českou část ve volném slovenském překladu a slovenskou část ve volném českém překladu. Nápad výborný, symbolika zřejmá.

To, co mě zaujalo a tak se dostávám ke svému opravdu přátelskému šťouchu, je, že při zahájení i zakončení akce bylo při překladu slovenské části hymny sousloví „hromy divo bijú“ přeloženo jako „hromy divně bijí“. To opravdu nebylo správně, tolik můj přátelský šťouch.

Asi důležitější potom pro nás je postřeh, že zejména u mladých lidí se po vzniku České republiky na rozdíl od trvajících velmi přátelských vztahů Česka a Slovenska, naše schopnost rozumět jazyku toho druhého, ať chceme nebo nechceme, postupně vytrácí.

Tak tedy Vy z Vás co ještě víte, že slovenské „divo bijú“ nelze do češtiny přeložit jako „divně bijí“, poučte prosím, dokud můžete, své mladší potomky.