Vážené dámy, vážení pánové,

pokud by se vám zdálo, že ve svém expozé neoznačuji pana premiéra pravým jménem, tak máte pravdu. Pro větší důraz svým argumentům jsem zvolil poněkud intimnější označení, které používal se svými nejbližšími před listopadem 1989.

Je tomu již dva a půl roku od doby, kdy jsme poprvé hlasovali o vyslovení nedůvěry vládě premiéra Bureše. Připomínám, že 23. listopadu 2018 byl bezprostřední příčinou hlasování zejména podivný postup Policie při vyšetřování kauzy Čapího hnízda a dalších událostí, které s ní souvisely, jako cesta jeho syna na Krym, nedávno opět medializovaná. V červnu 2019 jsme opět hlasovali o nedůvěře vládě. Problém premiéra Bureše s kolosálním střetem zájmů se stále více prohluboval a nebylo možné se tvářit, jako že neexistuje, ignorovat ho a ani dnes není možné ho nezmínit. Ale není to ani zdaleka jediný problém, který narušuje důvěru vlády, navíc když dochází k vrstvení problémů a jeden padá přes druhý. Neuplyne snad ani měsíc, kdyby vláda nečelila nějaké kauze. Pochybnosti provází celé období vládnutí Bureše a jeho vlády. Pochybnosti mnohdy doprovází činnost či nečinnost různých orgánů státní správy, bohužel i Policie České republiky a státních zástupců.

V době pandemie jsme mohli sledovat prakticky v přímém přenosu, jak nehospodárně je nakládáno s veřejnými financemi, jak jsou nakupovány předražené zdravotní pomůcky, nebo naopak jak vláda ignorovala varování ctěného kolegy docenta Svobody a sklady státních hmotných rezerv zely prázdnotou. Naopak dnes vidíme, jak jsou tyto sklady napěchované výrobky a produkty od společností, které byly vloženy do svěřeneckého fondu a jejímž koncovým beneficientem není nikdo jiný než samotný předseda vlády.