Prezident Macron dobře ví, že ve “starých” členských zemích EU stoupá únava, či dokonce nelibost, ze zdánlivě nekonečného rozšiřování Unie. Je to drahé a posunuje to geopolitické těžiště EU ze Západu na Východ.

Na sklonku francouzského předsednictví proto Macron navrhl jakýsi mezistupeň (ve skutečnosti odklad) dalšího rozšíření jménem “European Political Community”. De facto tak oprášil 30 let starý Mitterrandův plán. České předsednictví má nyní tuto ideu rozpracovat. Přistupme k tomu konstruktivně a kreativně, může se to v budoucnu hodit.

Další (natož brzké) rozšíření EU nezaručí totiž nikdo. Ani kandidátský status, udělený Ukrajině a Moldově není takovou zárukou - Turecko by mohlo vyprávět. I země západního Balkánu čekají v pomyslném předpokoji již dlouhá léta.

Pořád je tedy lepší mít takový předpokoj oficiálně, coby náhradní řešení, než vyhrotit situaci až k případnému tvrdému odmítnutí žadatele. A stávající evropský establishment to řešit nebude: za 10-15 let, až přijde na řadu třeba právě Ukrajina, budou už otěže moci v EU třímat jiní.