“…musíme deeskalovat napětí okolo Tchajwanu, ne ho naopak nadále posilovat… možná můžeme trochu víc poslouchat, co ke vztahům mezi Čínou a Tchajwanem říká také opoziční strana KMT, a nejen co slyšíme od vládní DPP,” řekl jsem tento týden v EP při debatě o Číně. Mám totiž pocit, že přesně tuhle chybu děláme v ČR.

Na začátku příštího roku se na Tchaj-wanu uskuteční prezidentské a parlamentní volby. V stávající napjaté atmosféře budou opravdu mimořádně důležité, i z globálního pohledu.

Současná prezidentka Cchaj z DPP (Democratic Progressive Party) již nemůže znovu kandidovat, navíc rezignovala z čela své strany loni na podzim, po drtivé porážce DPP opozičním KMT (Kuomintang) v komunálních a regionálních volbách. Prezidentským kandidátem DPP se tak stal viceprezident William Lai, považovaný za stoupence tchajwanské nezávislosti.

KMT vybere svého kandidáta v červnu. Padají různá jména, nejčastěji tchajpejský starosta Hou Yu-ih, ale také Terry Gou, zakladatel u nás známého Foxconnu.

V průzkumech jsou síly vyrovnané: v jednom z posledních měl KMT 27,1 %, zatímco DPP 26,9 %. Pokud jde o názor tchajwanské veřejnosti, nijak zvlášť o rychlou nezávislost nestojí. Pro její brzké vyhlášení je dlouhodobě pouze okolo 5 % obyvatel. Cca 7 % je zas pro rychlejší či pomalejší sjednocení s Čínou. Rozhodující jsou tak dvě velké množiny: ti, co chtějí napořád udržet status quo (cca 28 %), a ti, co chtějí status quo s rozhodnutím, zda nezávislost či spojení s Čínou někdy v blíže neurčeném budoucnu (také cca 28 %).