Dnes je tomu přesně 30 let, co skončily druhé svobodné polistopadové volby. První, v nichž kandidovala ODS, která drtivě zvítězila. A první, v nichž jsem byl zvolen do parlamentu: do Sněmovny lidu posledního Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky. Jak se totiž ukázalo hned po volbách a jak jsme tušili už před nimi, naším hlavním úkolem se stalo pokojné a ústavní rozdělení Československa na dva samostatné státy, což se nakonec povedlo. Můj první poslanecký mandát tedy trval necelých sedm měsíců a zanikl k 31.12.1992.

Stavitelé pithartovských dvojdomků tehdy zcela propadli a nedostali se do žádného zákonodárného sboru. Bohužel se od té doby periodicky reinkarnují v podobě různých, médii zpravidla milovaných několikaprocentních stran (dosaďte si jména sami).

Za připomenutí určitě stojí jméno posledního federálního premiéra Jana Stráského a posledního předsedy Federálního shromáždění Michala Kováče (oba už nejsou mezi námi). Byla to doba v mnohém naivní, ale zároveň euforická, nabitá neskutečnou politickou energií, vyplněná plnokrevnými osobnostmi. Rád na to vzpomínám.