Já jsem dlouholetý komunální a regionální politik, ať už jsem fungoval jako koaliční zastupitel nebo opoziční, vždycky jsem považoval instituci kontrolního výboru za velmi významnou, za subjekt, kolem kterého je třeba chodit velmi opatrně, protože do jisté míry má možnosti a kapacitu, před kterou je třeba mít se na pozoru. A tak je to správné. A vždycky jsme svěřovali funkci předsedy kontrolního výboru opoziční straně, jako je to tady u nás, a já musím říci, že pan předseda Koníček, jakkoli je tedy z KSČM, tak mne svými argumenty a s jasností a přehlednosti a logickou uspořádaností jeho argumentů velmi pozitivně oslovil. Musím říct, že se trochu divím panu ministrovi, že se tak dramaticky, až skoro neslušně, řekl bych, na něj obořil. Tady by si nikdo neměl takhle zahrávat s kontrolním výborem. To by se mu nemuselo vyplatit. Ale i když zrovna v této souvislosti se zákonem o elektronické evidenci tržeb by možná bylo dobře, kdyby skutečně celý ten materiál, celá ta myšlenka, na které stojí, celá ta ideová základna byla podrobena důkladné revizi. Pan kolega Koníček se snaží o tu revizi na základě toho, že kontroluje ty jednotlivé dílčí položky, jednotlivé dílčí materiály, doklady, dokumenty, které provázejí tvorbu tohoto zákona. Já mám obavu, že na tom ministerstvu úplně není nejlepší pořádek. Tam bych docela doporučil, aby se tím kontrolní výbor zabýval velmi bedlivě, aby to, co se tam děje, jaksi jsme se dozvěděli jeho prostřednictvím i my zde ve Sněmovně.

Já jsem mluvil o tom, že celá ta myšlenka je založena na nějaké takové ideové podstatě, takovém fundamentu. A ta ideová podstata podle mě se dá shrnout, dovolím si dokonce citovat jeden dopis, který jsem dostal od nějaké paní, která se tedy podepsala jako věrná posluchačka Radiožurnálu, což já jsem tedy taky, i když, nevím proč, ale máme opravdu odlišné názory, ale to, co ona píše, to je třeba přečíst.

Slova zakladatele cestovní kanceláře Vítkovice Tours Zdeňka Honka, jenž je dle svých slov v Radiožurnálu otcem myšlenky elektronických pokladen, jsou natolik výstižná, že je vhodné schválit tento zákon. Je dobře mu i poděkovat za nápad, říká paní věrná posluchačka. Zákon pokladen umožní maximální kontrolu nad každým živnostníkem, maximální kontrolu nad každým podnikatelem, každou provozovnou. Je třeba všechny kontrolovat. Navíc je možné tyto kontroly rozšiřovat i do vícero oblastí dle dalšího zájmu, co kontrolovat a koho kontrolovat. Jak uvádí pan Honek v radiožurnálu, je možné posléze i další možné propojení dat až na policii a následně on-line všechny kontrolovat. A to, jak říká paní věrná posluchačka, je dobře. Kontrolovat, jak říká pan Honek, můžete třeba i pracovní dobu, tedy kdo, kde, jak a kdy pracuje a jak dlouho pracuje. A pak i tady můžete pokutovat. Dle chorvatských zkušeností to funguje a kontrol je třeba. Znova opakuji, věrná posluchačka Radiožurnálu.

Ano, vše kontrolovat, všem nedůvěřovat, všechny považovat za zloděje. To si myslím, že je myšlenka, kterou celá řada může sdílet a může dokonce být i nakloněna tomu, že ve jménu této pro mne nepřijatelné ideologie je třeba pak omezovat a omezovat jejich osobní svobodu. Nejhorší na tom ale je, že právě pak důsledky tohoto omezení osobních svobod, ve které vyústí ta v první chvíli na první pohled poctivá a dobrá snaha každého za každých okolností a pořád kontrolovat, tak se obrátí právě proti těmto obyčejným lidem. Ti lidé, tak jako třeba se vší úctou je tady pan ministr, který se díky svým příjmům mohou rozhodnout, ve které části světa budou druhý den žít a kde budou bydlet a kam se odstěhují, těm je to asi celkem jedno, ale ti obyčejní lidé se odstěhovat nemohou a pak musí žít v místě, v prostředí, které dobře známe ze 40., 50. a dalších let v naší zemi.

A vláda asi zřejmě to nějak má ve svém genofondu, tuhle myšlenku každého kontrolovat a svobody omezovat. Ona se o to snaží v různých jiných případech, a to už hotových, schválených, anebo třeba jenom zamýšlených. Já se je pokusím připomenout. Tak třeba si vláda, hlavně tedy pan ministr myslí, že všichni majitelé pozemků, zahrad jsou blázni, kteří jakmile ten pozemek si prohlédnou, tak všechny stromy, které na něm rostou, porazí, tak proto přijala vyhlášku, která zakazuje kácení stromů o nějakém průměru, zhruba asi to je 25 cm ve výši natažené paže člověka a ten člověk to může porazit, jenom když o to požádá pověřenou obec a úředník mu milostivě to povolení dá. Já chápu, že ve městech asi to ti lidé budou dělat, ale představa, že na vesnici člověk, který je zvyklý se o sebe starat sám, tak si do toho od nějakého úředníka kecat nenechá. Tohle se snaží dobře naši milí vládní představitelé dělat.

Pak tady mají záměr, který určitě budeme ještě mnoho diskutovat a který přichází, nevím, jestli v této schůzi, a to je to, že když se někomu zdá, že někdo topí ve svých kamnech špatným topivem, tak že je možné vlézt do jeho domu a tam mu to zkontrolovat. Zase myšlenka, která je na první pohled velmi lákavá, ať se tedy s těmi paliči a znečišťovateli zatočí, ale prostě představa, že se to bude dít na základě zákona, jiného zákona než tedy je zákon, který policajtovi umožňuje, když je vybaven od soudce povolením k prohlídce, do domu vstoupit, jiného zákona, zákona o ochraně ovzduší, to je pro mě úplně nepřijatelné.

Stejně tak se tady snaží někdo omezovat dobu, kdy si budu moci dojít něco koupit do krámu. Lidem, kteří holdují kuřáctví, zakázat kouření a kontrolovat je. A také asi ta kontrola nakonec dojde až do domácností. Toho se já obávám. Připomenu snahy omezovat, kontrolovat a další věci související s ochranou klimatu. Vždycky to je z těch nejposvátnějších důvodů, vždycky to je z těch nejvíce posvátných věcí, ale nakonec vždycky ten dopad na člověka bude přímo osobní, přímo na jeho svobodu a přímo ho to postihne.

A teď tady máme zákon o elektronické evidenci tržeb. Já samozřejmě nejsem ekonom, ale mám ve své anamnéze období, kdy jsem se věnoval podnikání. Začal jsem podnikat na začátku 90. let, tedy vlastně v určité době, kdy podnikání vyžadovalo určitou míru odvahy. Podnikal jsem tehdy v oblasti školství a také jsem samozřejmě řešil různé možnosti, jak se vyhýbat daním. Nikdy jsem na takové možnosti nepřistoupil. Vždycky jsem samozřejmě ve snaze chránit sám sebe, ale i své klienty volil cestu práva a cestu zákona. A tady prostě jsou všichni šmahem, hlavně ti malí podnikatelé, bráni jako potenciální pachatelé. Tady se často používá slovo živnostník, že jsou to živnostníci, kteří budou postiženi. Já jsem onehdy, bylo to 12. března 2015, dal na pana ministra Babiše interpelaci. Koukám - to je můj čas, pane předsedající? (Hledí na elektr. tabuli.)

To už jsem tady deset minut? (Předsedající: Je tomu tak!) To tedy se přiznám, že jsem ani nezačal ještě. (Smích.) Teď to tady mám. Teď se na pana ministra chci obořit s dotazem, že si plete, co to je živnostník a řemeslník, ale to už tedy asi nezvládnu. On v té interpelaci podle mě popletl ve své odpovědi pojem živnostník a pojem řemeslník. Já mu to tedy, až se znovu přihlásím o slovo, tak já si pak dovolím vám to, pane ministře, vysvětlit, abyste si nepletl, co to je živnostník a co to je řemeslník. Vy jste říkal, jestli jsem hluchoněmý, tak to tedy také nejsem. Se vší úctou, děkuji za pozornost a za nějaký čas opět na shledanou. (Potlesk poslanců ODS.)