Vážený pane předsedo, děkuji za slovo. Kolegyně, kolegové, já se tedy vrátím k tomu svému vystoupení, k té své reakci na odpovědi, které mi pan premiér, respektive jeho odborníci poskytli na mých asi zhruba takových devět otázek. A ty se týkaly skutečně otázky naší energetické soběstačnosti a bezpečnosti. Ale nebudu znova je číst, nebudu je znova rekapitulovat, to bych si nedovolil. Jenom se vrátím ještě krátkou poznámkou k té mojí první reakci na tu první otázku. A ta první otázka se týkala kapacit pro možné instalace fotovoltaických panelů, anebo fotovoltaických elektráren na střechách rodinných domů, případně na střechách veřejných staveb, tedy ať už různých úřadů a nebo tedy zase soukromých obytných, ale kapacitně větších domů než rodinné domy. V odpovědi vysvětloval, že je zde zhruba kapacita 12 gigawatt  instalovaného výkonu, což je docela dost. Já jsem k tomu dal svůj komentář již ve zmíněné reakci. Ale jenom bych chtěl ještě jednu věc podotknout. Pokud by k tomu mělo dojít, tak se to bude týkat velkého množství v řádu statisíců, milionů rodinných domů, a tedy tím pádem i milionů jejich obyvatel, kteří budou instalovat si na svoje domy fotovoltaické panely, budou nějakým způsobem využívat energii, kterou si takto vyrobí a budou samozřejmě muset být připojeni i k elektrické síti, tak aby v případě, když nebude svítit slunéčko, tak aby mohli odebírat pro svoje spotřebiče energii ze státní tedy dodávky. Je to tak i dneska.

Já mám dopis od jednoho takového člověka, který si postavil fotovoltaickou elektrárnu s výkonem asi 3,54 kilowattu, tedy malou, takovou z těch menších, ale pro ty střešní instalace odpovídající. A on když odebere energii od jedné nejmenované tedy dodavatelské distribuční firmy, dostane - odebere 1 260 kilowatthodin a za to zaplatí 8 tisíc korun, tedy 6 korun za kilowatthodinu. Pokud ale zase v jiné době vyrábí jaksi nad míru své spotřeby a dodává tu vyrobenou energii do sítě, tak on uvádí, že za to samé období, za ten jeden rok, minulý rok tedy, odevzdal do sítě 1 500 kilowatthodin z té své elektrárny, ale ta distribuční firma mu zaplatila pouze částku 150 korun, tedy za těch 1 500 kilowatthodin, tedy 50 korun za megawatthodinu. Padesát korun za megawatthodinu, tedy zlomeček, zlomeček, nepatrný zlomeček toho, co on musel platit za stejnou jednotku té dodavatelské firmě. Je asi pět haléřů prostě. Takže to je věc, která samozřejmě je pochopitelná. Já jsem odpověděl také tomu pánovi, že je to podle mého názoru holt takhle nutné, protože kdyby se všechny ty bilance vypořádávaly, tak se stát zblázní a bude jenom platit tyhlety rozdíly a sám nebude moci řádně hospodařit.

Ale zmiňuji to proto, že skutečně ty fotovoltaické instalace jsou jedním z významných zdrojů energie v případě toho, že se vzdáme těch ostatních v tuhle chvíli stabilních zdrojů, třeba uhelné energetiky. A ti lidé, se kterými zatím se nikdo moc extra nebaví, že jo, oni tak jenom spíš to sledují, zpovzdálí zatím, ale budou prostě oslovováni, aby si na svoje střechy instalovali fotovoltaiku a nyní je třeba říct, že to je za těchto podmínek, za těchto velmi jaksi pokřivených, nevýhodných podmínek. A oni zároveň vidí, ti lidé, že ty velké fotovoltaické parky, které nespotřebovávají pro svoji potřebu žádnou energii, no, možná malý zlomek, že svítí si v tom domečku obslužném pro ten fotovoltaický solární park, tak tam samozřejmě se platí za tu kilowatthodinu daleko, dalekonásobné částky, dokonce ještě i násobně větší nežli je to, co on zaplatil za odebranou energii té distribučce. Takže tohle je třeba zmínit, s tím je třeba počítat, s tím je třeba se vypořádat, budeme-li chtít, aby fotovoltaika a pak také ještě větrná energetika nahradila stávající kapacitní energetické zdroje.

Nyní tedy se vrátím zpátky k té své reakci na odpovědi pana premiéra, konkrétně už tedy k poslední mojí otázce, nebo předposlední, ale ta poslední, tu jsem tak nakonec už nějak pak na to nereagoval. Byla to otázka, s jakými hodnotami LCOE, neboli levelized cost of elecricity, srovnávací náklady na energii počítá ministerstvo u jednotlivých zdrojů, uhlí, jádro, plyn, slunce, vítr, případně další zdroje. Já jsem se z té odpovědi žádná konkrétní čísla příliš nedověděl, ale přesto ta odpověď byla pro mě velmi cenná, protože jsem zjistil, že metodika LCOE, těch srovnávacích nákladů na energii, tedy poměr mezi celkovými náklady na zdroj v podobě investice a provoz a množství energie vyrobeným za dobu životnosti toho zdroje, byla nahrazena novou metodikou, zkratka VA LCOE. To VA znamená anglicky value adjusted, tedy hodnotově jaksi upravené. A tahle charakteristika počítá navíc kromě těch už již uvedených nákladů v předchozí metodice také i s náklady na stabilitu dodávek, což je v případě samozřejmě těch obnovitelných zdrojů veliký problém. Ty nemůžou být ze svého principu stabilní. Slunce svítí, nesvítí, mohou být dlouhé týdny, nebo série dnů, kdy není veliká výroba, mohou být dlouhé série dnů, kde nefouká vítr a větrné elektrárny v našich podmínkách nevyrábí. Tady jsou v jednom materiálu, který jsem nalezl, VGB PowerTech z roku 2015, uváděny pro jednotlivé ty zdroje následující hodnoty LCOE: hnědé uhlí 6 eurocentů na kilowatthodinu, větrná elektrárna ve vnitrozemí onshore umístěná 7 eurocentů na kilowatthodinu a fotovoltaika, případně paroplynové zdroje 11 centů na kilowatthodinu.

Samotný dokument sdružení VGB, když popisuje meteorologii, (metrologii ?) tak uvádí následující: Ve výpočtech použité provozní náklady ignorují dopad systému výroby energie na elektrickou soustavu jako celek. Jedná se o problém ovlivňující všechny technologie a v případě výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nelze v současné době skladovat v takovém množství tu energii, aby v každém okamžiku byla nabídka a poptávka po energii z těchto zdrojů vyrovnaná. Častým argumentem zastánců fotovoltaické energetiky je to, že až dojde k tomu, že se rozšíří zdroje a budou dostupnější technologie, tak jako se to stalo u solárního boomu v nedávných letech, který dodneška musíme snášet, tak že se všechno vyřeší, že to trh srovná. Opět tady na to téma VA LCOE, na ty rozšířené náklady, tam se říká: Exponenciální nárůst fotovoltaiky by tento zdroj mohl udělat méně konkurenceschopným, nikoliv více. Je tam možné se dočíst, že budoucnost solárních elektráren a dalších zdrojů bude i nadále do značné míry záviset na rozhodnutí vlád a bez této vládní podpory může trh stagnovat nebo klesat, což by byl nešťastný osud, jako i mnoho jiných dalších slibných technologií. Tedy souhrnně k tomu tématu započítám-li do nákladů pouze něco, to je to LCOE, tedy investice, provoz, tak vypadá celkem růžově ta situace, jak ukazují grafy, které následně popíšu. Pokud ovšem započteme skutečně všechno, tedy i náklady na stabilitu dodávek, tak už ta růžová budoucnost mizí v mlze.