Ploty, záchody, umyvadla a zbytečné emoce. Opět se ukazuje, že naše školství (a především smýšlení o něm) stále trčí jednou nohou v devadesátkách.

V diskuzi o nové hygienické vyhlášce totiž zaznívají často absurdní argumenty. Například modernizace předpisu s kořeny v zákoně o péči o zdraví lidu z roku 1966 je zbytečná, protože výjimky v duchu navržených úprav jsou možné již dnes.

To je už tak nějak klasicky české - proč měnit něco, co sice funguje špatně, ale aspoň nás to všechny stojí nemalé peníze!

Jde o stovky žádostí ročně, tisíce hodin administrativní činnosti úředníků, měsíce vyřizování. Samozřejmě, že tohle všechno rozvoj školské inftrastruktury nekonečně zpomaluje a prodražuje o desítky až stovky milionů korun.

Navíc krajské hygieny k výjimkám přistupují nejednotně a v praxi jde o administrativně náročnou byrokracii, která ředitele a zřizovatele škol od potřebného rozvoje školských zařízení spíše odrazuje.

Pokud však dětem chceme zajistit moderní vzdělávací systém a dostatek tříd, musíme budovat efektivní a flexibilní školskou infrastrukturu a nevyhazovat přitom peníze oknem. Ředitelům a zřizovatelům v obcích zkrátka musíme umožnit jednodušší a efektivnější správu a rozvoj jejich škol.

Přesně na tom Ministerstvo zdravotnictví České republiky společně s dalšími resorty pracuje a naším úkolem je v tom konstruktivně podpořit, nikoli jim házet klacky pod nohy.