Za několik dní budou poslanci volit nové členy Rady České televize a Rady Českého rozhlasu. Jak důležitá je Česká televize a veřejnoprávní média vůbec pro zavedený kulturně a mediálně-politický establishment se ukazuje i tentokrát, kdy se mezi kandidáty objevilo několik osobností, které hrozí narušit soudružskou nerozbornost exponentů určitého pevně vymezeného politického směru, tedy tzv. nepolitické politiky.

Není tomu tak dávno, kdy pohodlné stojaté vody veřejnoprávní mediální lobby rozvířila kandidatura Ladislava Jakla do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ten si kromě útočné kampaně vysloužil i pár facek ve voze městské hromadné dopravy – jako názornou ukázku, kam se posouvají metody politického boje.

Nyní je terčem nenávisti ekonomka Hana Lipovská, spolupracovnice Institutu Václava Klause a členka České společnosti ekonomické. Proč je právě Hana Lipovská pro mediální establishment persona non grata? Její kritici jí vyčítají především dva neodpustitelné hříchy: zpochybňuje svátost veřejnoprávních médií (dle svých slov nerozumí smyslu veřejnoprávních médií, protože všechny pořady, které nyní vysílá ČT, mohou být vysílány jinými médii) a neklaní se před historickou úlohou hnutí Milion chvilek pro demokracii (pokládá jej za ohrožení demokracie). Takto nepřijatelnost Ing. Lipovské zdůvodňuje např. devatenáct senátorů v čele s neúspěšným prezidentským kandidátem Hilšerem, kteří svůj nesouhlas vyjádřili nátlakovou akcí.

Hilšerovi senátoři a zástupy novinářů, kteří nyní požadují hlavu Ing. Lipovské, však naprosto dokonale, možná nezamýšleně, odkrývají podstatu veřejnoprávních médií, zejména tedy České televize. V podstatě podtrhli vše, co na jejich adresu Ing. Lipovská prohlásila. Pokud by ji nyní nechali projít volbou a třeba i dopustili její zvolení, patrně by si toho nikdo ani nevšiml – žádná kauza, žádná pozornost. Česká televize by názorovou pluralitou svého veřejného kontrolního ogánu měla potvrzen jakýsi punc objektivity, nezávislosti i vyváženosti. Ing. Lipovská se ptá: „Jaký je vlastně smysl médií veřejné služby?“ Pánové Hilšer a spol. nám to názorně vysvětlili.

Ing. Lipovská poznamenává, že takřka vše, co dnes vysílají veřejnoprávní média, se těmi či jinými komunikačními kanály šíří samo, ať už na bázi komerční či dobrovolné. Nedává skutečně velký smysl, aby ČT vysílala pořady pro tu či jinou obskurně definovanou menšinu jen na základě toho, že jde o menšinu, když široká dostupnost prostoru na internetu i na vysílacích pásmech dává jakémukoliv nositeli jakéhokoliv sebeokrajovějšího názoru nebo životního stylu možnost publikovat obsah. Nehledě k tomu, že vysílací pásmo veřejnoprávních médií zdaleka není nafukovací, a výběr těch několika menšin, jejichž údajné zájmy musejí být veřejnoprávním vysíláním naplněny, nevyhnutelně vedou k politické předpojatosti, korektnosti a pozitivní diskriminaci těch menšin, které mají dostatečně silnou lobby.