Dobrý den, dámy a pánové. Já ty mise chápu v podstatě jako to svítit a topit a to tím spíš, že mělo by tady být řečeno, že ty mise, které tady máme předloženy, tak jsou vlastně pokračováním a jsou v něčem stále součástí té politiky, která se tady dělala poslední čtyři roky. Tam není žádné šokující překvapení pro sněmovnu. To neznamená, že tam není nic k diskusi, to jsem neřekl, ale řekl jsem, že to, kam posíláme vojáky, v tomto návrhu odpovídá politice, kterou jsme dělali v posledních letech, proto jsem řekl, že mi to připadá jako to svítit a topit a myslím si, že to tady nezaznělo, protože to není návrh, který tady byl takhle jenom najednou předložen, mluví se o tom, že to je vláda, která je v demisi, ale mělo by být řečeno, že to je politika, která se tady prostě dělala. To znamená, to není nová debata. To často nejsou nové mise nebo nějaké, o kterých bychom nevěděli, které bychom neměli možnost nějakou dobu sledovat.

Druhá věc, kterou bych rád řekl k té debatě. Pan poslanec Fiala řekl, že nechce politizovat tu debatu a já to myslím tedy docela pozitivně tuhle poznámku. Já nechápu proč, protože tohle je přece vrcholná politická debata. To, kam posílá země vojáky, to je vrcholné politické téma, tak řekl bych, tak o čem už tady chcete mluvit v téhle sněmovně, pokud není tohle prvotřídní politikum, o kterém se musí politicky mluvit, se všemi politickými důsledky a vazbami, které to má, tak jako to říkají jiní poslanci v jiných zemích: když posíláte vojáky, tak myslete na to, jako by to byli vaši synové a dcery a posíláte je možná na smrt. Tak co už, sakra, jiného je důležitá politická debata v zemi než tohle? A takhle bychom měli k tomu přistupovat. Samozřejmě něco jiného je politikaření a já bych byl rád, kdyby se oddělovala tato slova: politizovat něco, mluvit o politické odpovědnosti, a politikařit.

Ale tohle vyžaduje vrcholnou politickou debatu, protože to je zásadní rozhodnutí, které má celou řadu důsledků, nejenom to, že to s sebou nese rizika, pošleme je někam, oni tam zítra mohou čelit smrti, ale také to, že tím vytváříme zahraniční politiku země. Každé takovéto vyslání má dopady. To souvisí s kontakty, které máme v těch zemích. My když někam vojáky pošleme, tak někoho naštveme a někoho naopak jiného získáme, takže to je prostě zahraničně-politický čin par excellence. Každá takováto mise a samozřejmě, že to tady neříkám jenom proto, abych říkal, že je všechno černobílé a jasné. A ty debaty kolem misí jsou podle mne nesmírně důležité. Já vám řeknu takový příklad, v jakém smyslu to je také politické rozhodování. Jsou tam mise jako je mise Pobaltí. Já vám řeknu jeden argument, proč já třeba zvedám ruku pro Pobaltí. V posledních letech a zvlášť v závěru, když jsem seděl mezi členskými státy Aliance v Bruselu, tak jsem se v podstatě styděl, protože výdaje na obranu tohoto státu nezadržitelně klesaly, až jsme se propadli úplně na dno. Už jenom Island byl na tom hůř než my, tuším, tak jsem se vám na posledním jednání, kde jsem byl, tak už jsem se bál promluvit, protože chápete, když někde sedíte a vlastně to všichni vědí, ta čísla to je jako kdybyste měli trochu napsané na čele, tak co chcete povídat o tom, že chcete něco dělat, když vlastně si neplníte ani to zásadní? A můžeme, rozumíte, vést debatu, jestli 2 - 1,4, ale my si neplníme ani to základní. A já to říkám - a neřekl jsem to v této sněmovně - ale připadalo mi to, že prostě slušný člověk se musí stydět. My jsme tam šli dobrovolně, rozhodli jsme se, teď tam sedíme a vezeme se. A neplníme ani to elementární, takže kdybychom ještě řekli, že neposíláme ani ty mise do Pobaltí, tak bych řekl, ať si tam jde teda sedět někdo jinej, protože to se prostě nedá, solidní člověk toto nemůže snášet. Buď tam jsme, nebo tam nejsme, tak prostě děláme věci, které se po nás chtějí, aspoň elementárně.