Začátek tohoto roku přinesl i nové složení Rady OSN pro lidská práva (UNHRC), které se ze třetiny obměňuje každý rok. Jedná se o orgán budící pochybnosti o své smysluplnosti už od samého začátku své existence v roce 2006 a pokračuje tak bohužel ve šlépějích nechvalně proslulé Komise pro lidská práva OSN, kterou měla nahradit. Vedle zjevné zaujatosti vůči Izraeli a neochoty řešit jiné země (ZDE) o tom svědčí také skutečnost, že členem byly zvolené na následující tři roky mj. i Rusko, Čína a Kuba. Samotné volbě jsem se věnoval už loni (ZDE), nicméně za připomenutí stojí ještě některé další důležité skutečnosti.

Třeba, že zastoupení těchto třech zemí v UNHRC se stalo spíše pravidlem než výjimkou. Pokud jde o komunistickou Čínu, členem UNHRC byla už dříve v období 2006-9, 2010-12, 2014-16 a 2017-19. V Radě tedy Čína působí skoro nepřetržitě s výjimkou dvou krátkých přestávek let 2013 a 2020 byla zastoupená po celou dobu existence tohoto orgánu OSN.

Na vlas stejně je na tom další komunistický skanzen – Kuba, která má také zastoupení v Radě pro lidská práva taktéž téměř nepřetržitě s výjimkou let 2013 a 2020. Rusko si nevede o mnoho hůře. Zastoupeno bylo předtím ještě v letech 2006-9, 2010-12 a 2014-16. V minulosti zasedaly v tomto orgánu i další země, které rozhodně nejsou žádným etalonem lidských práv, např. Saúdská Arábie či Pákistán, který byl do Rady pro lidská práva dokonce zvolen i nyní.

Nikoho asi nepřekvapí, že Čína, Kuba i Rusko se při kampani, v níž se ucházely o místo v tomto orgánu, nezdráhaly snížit k opravdu nehorázným lžím. S velmi podrobným soupisem lží přišla stránka UN Watch (ZDE), věnující se dlouhodobě selháním OSN. Ve zbytku tohoto článku se proto budu zabývat těmito nepravdami podrobněji.

Čína

Začněme největší Čínou. Čínská vláda ve své kampani tvrdila, že chrání svobodu projevu nebo právo lidí volit. Asi nikoho ale nepřekvapí, že je to úplně naopak. Tamní obyvatelé vůbec nemají možnost volit si své vedení ve svobodných a spravedlivých volbách a svoboda projevu zde neexistuje. Podle nevládní organizace Committee to Protect Journalists je Čína mezi deseti zeměmi s nejhorší cenzurou a už více než 20 let se pravidelně umisťuje mezi zeměmi nejvíce věznícími novináře.

Dále jsou zde vězněni lidskoprávní aktivisté, a dokonce i obyčejní uživatelé sociální sítě WeChat za online aktivitu. Co jiného lze čekat od země, která se svým sledováním lidí na každém kroku za účelem přidělování sociálního kreditu stává naplněním těch nejčernějších předpovědí dystopické společnosti, před níž varoval např. George Orwell ve své knize 1984 a díky možnosti sledování ve virtuálním prostoru tyto předpovědi dokonce překonává?

Dále se ČLR prezentovala tím, že zaručila nezávislost a nestrannost soudní moci a zlepšila systém odpovědnosti soudů. Přitom je to právě čínská komunistická strana, která ovládá soudnictví, jmenování soudců a v některých případech dokonce diktovala rozhodnutí soudu. Významní čínští představitelé se navíc netají svým odporem k nezávislé justici, kterou dávají doma velmi otevřeně najevo

. Otevřenost je opravdu šokující: Zhou Qiang, předseda čínského nejvyššího soudu, v roce 2017 dokonce napadl samotnou myšlenku nezávislosti soudů a nazval ji “falešným západním ideálem.” V roce 2019 dokonce sám čínský prezident Si Ťin-pching publikoval článek, kde prohlásil, že Čína by nikdy nenásledovala cestu západního konstitucionalismu, oddělení mocí a nezávislost soudů.

Pronásledování čínských aktivistů

V rámci OSN se také Čína měla podle svého vyjádření aktivně účastnit záležitostí spojených s lidskými právy, plní mezinárodní závazky lidských práv a rozsáhle spolupracovala v oblasti lidských práv na mezinárodní úrovni. I zde je samozřejmě pravda úplně někde jinde. Kritiku ze strany občanské společnosti na setkáních OSN Čína blokuje. Když prezident Si Ťin-pching přednesl projev v lednu 2017 v Ženevě, bylo nevládním organizacím bráněno v účasti na projevu.

O několik měsíců později byl vykázán ujgurský lidskoprávní aktivista Dolkun Isa ze setkání z hlavního sídla v New Yorku. V červnu 2018 vyjádřil tehdejší vysoký komisař pro lidská práva Zeid Hussein zděšení z pokračujícího úsilí Číny bránit nezávislým členům občanské společnosti od účasti v lidskoprávních aktivitách. Zprávy generálního sekretáře OSN o represáliích pravidelně zahrnují případy čínských aktivistů vystavených pronásledování a zastrašování kvůli své snaze zapojit se do činnosti OSN.

Po vypuknutí pandemie covid-19 měly byly dle tvrzení čínské strany nejvyššími prioritami lidský život, zdraví, otevřené, transparentní a zodpovědné jednání a včasná aktualizace informací. Ve skutečnosti ale čínské autority počáteční výskyt neznámého onemocnění zatajovaly a trestaly ty, kteří na novou nemoc upozorňovali a snažili se tak zachránit životy. Jedním z takto pronásledovaných byl lékař a whistleblower Li Wenliang z Wuhanu, který byl za informování o nové nemoci pronásledovaný a sám se nakonec tragicky stal obětí koronaviru. Dále mařila Čína úsilí dalších zemí zastavit šíření nemoci opatřeními jako jsou restrikce cestování.

Jako prioritu zmínila ČLR i rozvoj etnických menšin a minoritních oblastí spolu s respektem a ochranou menšinových práv. Takové tvrzení je opravdu „chucpe“ za situace, kdy čínské autority svévolně uvěznily více než jeden milion Uigurů, etnických Kazachů, Kyrgyzů a dalších skupin v koncentračních táborech, jejichž faktickým cílem je vymazání jejich náboženské a etnické identity. Trestní zákony využívá k ospravedlnění náboženského a národnostního pronásledování Čína také např. v Tibetu a obětí pronásledování jsou i místní křesťané.

Kuba

Podivné argumenty využívala ve své kampani za zvolení do UNHCR také Kuba. Tato komunistická země prý zůstává oddaná šíření ohledů na spravedlivé historické nároky lidí z Jihu a zbytku světa v oblastech jako boj s rasismem, rasová diskriminace, xenofobie a s tím související netolerance. Přitom nejen v této věci by si Kuba měla zamést před vlastním prahem. Afrokubánci trpí rasovou diskriminací a stávají se terčem rasových urážek a bojovníci za práva této skupiny jsou pronásledováni. Agenti tajné služby vyhrožovali např. aktivistovi jménem Norberto Mesa Carbonel poté, co zveřejnil otevřený dopis vládě o strukturálním rasismu na Kubě.