Situace v té době nebyla růžová. Strana se nacházela v existenční krizi, protože necelý půlrok předtím poprvé v historii vypadla po prohraných parlamentních volbách z poslanecké sněmovny a řada jejích aktivních členů ji opustila. Navíc se topila v dluzích a nikdo nevěděl, zda KDU-ČSL krizi ustojí. Ve straně se šetřilo a propouštělo a Pavel Bělobrádek osobně jako krajský manažer v Pardubicích zažíval krizi strany na vlastní kůži.

Po zvolení Bělobrádka za nového předsedu někteří jako Jindřich Šídlo, Jiří Pehe nebo Lukáš Jelínek tvrdili, že si strana vykopala svůj politický hrob. K těmto kritikům patřil například i lidovci se dlouho zabývající novinář Vratislav Dostál z Deníku Referendum se svým slavným článkem Strana lidová vykročila vstříc svému zániku. Bělobrádek předsedou. Nicméně je nutné upřesnit, že Šídlo s Jelínkem se Bělobrádkovi na rozdíl od Jiřího Peheho za své unáhlené soudy omluvili.

Uspěl navzdory očekávání

V dalších několika letech se totiž ukázalo, jak se všichni počáteční skeptici přepočítali. Strana nezanikla a dnes má šanci být nejsilnější středovou politickou stranou v zemi. Prakticky všechny další volby totiž skončily pro KDU-ČSL úspěchem či alespoň velmi nadstandardním výsledkem. Mnohými kdysi odepisovaná a předčasně pohřbívaná partaj se opět vrátila na politické výsluní.

Dnes, po šesti letech, můžeme Pavla Bělobrádka bez jakýchkoli pochybností považovat za člověka kráčejícího ve šlépějích Josefa Luxe. A rozhodně nejen z toho důvodu, že byl stejně jako Josef Lux i on o dvacet let později poprvé zvolen předsedou KDU-ČSL na sjezdu ve Žďáru nad Sázavou. Společných bodů můžeme nalézt mnohem více. Tak třeba podobně jako Josef Lux dokázal i Pavel Bělobrádek stranu úspěšně vyvést z krize a s každými volbami strana sice pomalu, ale jistě roste.

Startovní pozice roztroušenou sklerózou nemocného Pavla Bělobrádka byla navíc horší v tom, že strana tehdy vypadla z nejdůležitější politické arény. O to větším úspěchem byly poslední parlamentní volby, kdy se KDU-ČSL podařilo opět proniknout do poslanecké sněmovny. Něco takového se stalo poprvé v historii České republiky. Žádné straně, která jednou vypadla z poslanecké sněmovny, se předtím nepodařilo dostat zpět.

Změnil stranu k nepoznání

Už teď je možné říci, že v něčem už Pavel Bělobrádek svého slavného předchůdce překonal a vystoupil z jeho stínu. Posunul stranu takovým způsobem, aby se stala uskupením, které je nyní neodmyslitelnou součástí Evropské lidové strany, nejsilnější frakce v Evropském parlamentu. KDU-ČSL se tak stala moderní proevropskou stranou. Pozitivní voličská odezva o tom svědčí více než výmluvně.

Na domácí politické scéně dokázal Pavel Bělobrádek stejně jako Josef Lux stranu otevřít dalším lidem jako Daniel Herman a učinit ji přijatelnou volbou pro řadu takových voličů, pro které by byla KDU-ČSL jinak nevolitelná. Zejména poslední senátní volby svědčí o tom, že KDU-ČSL je pro mnohé voliče přijatelná, slušná a nepopulistická alternativa ke stranám jako je ANO 2011.

Zlepšil i podmínky uvnitř strany a způsob prezentace jejich myšlenek navenek. Opravdovou zásluhu má na zlepšení systému stranického vzdělávání. Vedle dlouho existující Evropské akademie pro demokracii bych rád zmínil nedávno uskutečněnou Volební akademii žen a také teprve krátce působící think tank s názvem Institut pro křesťansko-demokratickou politiku. Ten poskytuje straně odborné a ideové zázemí a šíří povědomí o hodnotách hlásaných KDU-ČSL.

Důvody k odchodu Bělobrádka rozhodně nejsou

Přestože byl a je Pavel Bělobrádek symbolem nové mladé generace, uměl stranu skloubit se starými a zkušenými politiky jako je Jan Kasal, Zuzana Roithová, Petr Pithart, Roman Línek, Jaromír Talíř, Petr Šilar a vlivný člen jihomoravských lidovců Stanislav Juránek. Bělobrádkova výhoda byla klid, přátelskost a neintrikování, které vedlo ke sjednocení celé strany.

Opakovaně prokázal respekt těm, se kterými nesouhlasil. A ve prospěch jednoty strany šel při sestavování vlády do funkce vicepremiéra bez aparátu a peněz, zatímco přenechal velmi vlivné Ministerstvo zemědělství Marianu Jurečkovi, což je stále v médií i v samotné straně nedoceněno. Ten, kdo zná vnitřní chod lidovců věděl, že to nebylo pro Bělobrádka jednoduché rozhodnutí, protože takové gesto dělají političtí předsedové málokdy.

Není zdaleka jisté, zda bude Pavel Bělobrádek kandidovat znovu na předsedu a jak dlouho ještě bude v politice. Brzo chce své rozhodnutí sdělit Celostátnímu výboru KDU-ČSL. Šest let je doba dlouhá jako jeden a půl jednoho standardního volebního období, a proto dostatečně dlouhá doba na zhodnocení činnosti jakéhokoli politika.

Jedna věc je ale už nyní naprosto jasná. Nemůže být žádný spor o tom, že Pavel Bělobrádek, v tandemu s Marianem Jurečkou, dal straně novou tvář a určil směr, kterým se bude strana dále ubírat. A pokud někdy z politiky odejde, tak svému nástupci nastavil laťku velmi vysoko.

Přeji hezký den a veselou mysl!

Psáno pro blog.idnes.cz