Ke zveřejněné dokumentaci vlivů se může vyjádřit každý, míněno písemně na adresu ministerstva životního prostředí, které celý proces vede. Vyjádřila se i jihočeská krajská organizace Strany zelených a vcelku pregnantně shrnula hlavní výhrady, z nichž některé platí docela obecně.

Předně byly posouzeny jen vlivy jediné varianty řešení – té podle představ investora. Možná si řeknete, proč by měl investor navrhovat něco jiného, než co sám chce. Jenže proces EIA má sloužit k hledání společensky přijatelného řešení. Naprosté minimum, které požaduje příslušný zákon, je srovnání vlivů záměru s tzv. nulovou variantou, tedy kdyby se záměr neuskutečnil. Takové srovnání v předložené dokumentaci chybí a už jenom to je dobrý důvod vrátit ji k přepracování. Proces EIA se záměrně provádí v tak rané fázi příprav, aby mohly být zváženy i jiné varianty – jiné cesty k témuž cíli.

Řečeno hantýrkou předpisů, příloha č. 4 k zákonu č. 100/2001 Sb. stanovuje povinnost celkového zhodnocení stavu životního prostředí v  dotčeném území z hlediska jeho únosného zatížení a předpoklad jeho pravděpodobného vývoje v případě neprovedení záměru, je-li možné jej na základě dostupných informací o životním prostředí a vědeckých poznatků posoudit.

Nestačila by nižší kapacita?

Navržená kapacita ve výši 160.000 tun spalovaného odpadu ročně je totiž naddimenzovaná. Na základě předložené dokumentace a z reakce na připomínky k oznámení je zřejmé, že navržená kapacita ZEVO je odvozena od současné nadprodukce a způsobu likvidace odpadů v kraji a jen hypotetické rentability použité spalovací technologie. Nešlo by použít jinou technologii, která by se „uživila“ i s nižší kapacitou? Předložený návrh neodráží reálné potřeby odpadového hospodářství České republiky a obcí.

Z Plánu odpadového hospodářství České republiky pro období 2015 – 2024 schváleného vládou ČR vyplývá, že by produkce komunálního odpadu měla klesat.

Navíc z analýzy odpadu v rámci ČR vyplývá, že obsahem “černých” nádob na směsný odpad je až 60 % vytříditelných položek. Obdobná studie provedená v Českých Budějovicích tento trend jen potvrdila.

Z výše uvedeného je tedy namístě počítat spíše s variantou, že do budoucna bude postupně klesat produkce odpadů využitelných (jen) pro ZEVO, a to díky zvyšující se míře recyklace a s lepším nastavením cirkulární ekonomiky.

Rozhodně je na místě požadovat, aby byla dokumentace doplněna analýzou reálné skladby odpadů, ze které bude patrné, jaké jinak než energeticky nevyužitelné složky odpadu v Jihočeském kraji vznikají. Bez takového rozboru je těžké posoudit odůvodněnost navrhovaného záměru.

V dokumentaci chybí také informace o kapacitách ostatních – i plánovaných – ZEVO v celé ČR. Podle zmíněného plánu se totiž má po roce 2035 spalovat nejvýš 25 % roční produkce odpadů. Potřebujeme zodpovědné plánování, abychom odpadky nevozili napříč republikou nebo dokonce nemuseli dovážet, aby se vrátily všechny investice do spaloven …

Investor, jímž je Teplárna České Budějovice, a.s., se v reakci na tuto připomínku vznesenou v dřívějším kroku procesu EIA vymlouvá, že „zajištění požadované míry recyklace v roce 2035 nespadá do zodpovědnosti ani kompetence oznamovatele – Nelze předjímat, zda a jakými prostředky bude zajištěna míra recyklace 65 % v roce 2035“. Investor zřejmě není dopředu schopen pravidelně zaručit potřebné „palivo“ pro provoz ZEVO a nikde v dokumentaci není popsáno, jak bude postupovat v případě, že nebude dostatečný přísun odpadu pro provoz spalovny. Nebude se snažit omezit a ztížit snahy lidí a obcí o snížení produkce odpadů a jejich třídění a recyklaci? Zelení proto žádají Ministerstvo životního prostředí, aby takto navržený záměr zamítlo, a to s ohledem na jeho předimenzovanou kapacitu.

Po silnici, nebo drahou?

Svoz odpadu v rámci dokumentace je řešen následovně:

Pro svoz odpadu je uvažována primárně silniční doprava, která bude z bližších lokalit svážet odpad přímo – za pomoci standardních popelářských vozů. Ve vzdálenějších lokalitách Jihočeského kraje je předpokládán svoz na překladiště, kde bude odpad nakládán na transportní silniční vozidla s vyšší kapacitou (případně i s komprimací čili stlačováním odpadu).

Na přímý svoz Kuka vozy má připadnout necelá polovina a bude to asi 33 nákladních aut za den. Z překladišť by mělo jezdit 15 těžších nákladních aut denně. Oproti současné situaci to bude znamenat nárůst dopravy nákladních automobilů (NA) v uvažované lokalitě o 96 až 114 (při započítání tzv. koeficientu nerovnoměrnosti) cest NA za 24 hodin. Do toho nejsou započtena NA, která budou z areálu vyvážet odpady vzniklé spalováním (struska, popílek, popel). Počty lze tedy zvýšit zhruba o čtvrtinu.

Nárůst dopravního zatížení o více než sto cest nákladních automobilů každý den povede – i s ohledem na další záměry, které jsou v dotčené oblasti v přípravě (nový úsek dálnice D3, technologický park a jiné další) – k významnému zhoršení situace co se znečištění pozemní dopravou týče: zvýšená prašnost, hluk a otřesy a exhalace.

Svoz odpadu po železnici s navrženým podílem 6,25 % celkového množství je předpokládán pouze zpoza hranic Jihočeským kraje (Pelhřimov, Pacov, Telč, Humpolec, Jihlava), a to ještě dle rozhodnutí vlastníka odpadu, který se může i přesto rozhodnout pro dopravu silniční. V případě železniční přepravy není v rámci dokumentace řešený žádný systém překladišť.

Uvedené informace o dopravě jsou v přímém rozporu se schváleným usnesením Rady města České Budějovice (jakožto jediného akcionáře společnosti Teplárna České Budějovice, a.s.) ze dne 15.06.2020, kterým byla schválena Dlouhodobá koncepce podnikatelské činnosti Teplárny České Budějovice, a. s. v letech 2020–2048 včetně výslovného požadavku, aby „významná část“ odpadů pro ZEVO byla dopravována na místo určení po železnici.

Jinak!

Z hlediska cirkulární ekonomiky by mělo být prvotní snahou udržet materiál co nejdéle v oběhu. V ZEVO by z hlediska hierarchie nakládání s odpady neměly končit žádné materiály, které je možné znovu použít nebo recyklovat. Obce se ve vlastním zájmu musí zaměřit na masivní budování recyklačních kapacit, odbyt recyklátů a na podporu nástrojů prevence vzniku odpadů (včetně tzv. re-use center), jinak se jim v budoucnu nakládání s odpady velmi prodraží. Už teď rostou a do budoucna dále porostou požadavky na respektování hierarchie nakládání s odpadem a na principy cirkulární ekonomiky.

Při tak vysoké navržené kapacitě nemusí být provozovatel schopen toto zaručit ze zdrojů Jihočeského kraje. To může vést k nesplnění cílů recyklace, nebo k dovozu vhodného odpadu z větších vzdáleností, případně ze zahraničí. Energetické využívání odpadů není principiálně zavrženíhodné, ale nebezpečná megalomanská zařízení musíme odmítat.

Odkaz na podané připomínky: Vyjádření k dokumentaci podle § 8 zákona č.100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí v platném znění, ve věci “ZEVO Vráto České Budějovice

Stanislav Černý
Jiří Guth
Dana Kuchtová

Zdroj.