Možná z hlediska důležitosti jsou volby do Senátu a do Evropského parlamentu vnímány jako nejméně důležité. U Senátu si mnoho lidí položí otázku, k čemu nám vlastně je? Zdálo-by se, že jej klidně můžeme zrušit, ale funguje jako pojistka proti nežádoucím nebo chybně pojatým zákonům včetně těch ústavních. Takže si jej platíme jako „pojistku“ demokracie. Proto je obměňován jen z jedné třetiny vždy každé dva roky.

A Evropský parlament? Řada z nás si myslí, že je daleko a my (myšleno ČR) v něm nemáme šanci hrát žádnou významnou roli. Pravda je ale jinde. Brusel (ani Štrasburg) zas tak daleko nejsou, ale hlavně zákony čili tzv. Direktivy zde přijaté dříve či později zásadním způsobem ovlivňují náš život. Jako členská země EU je totiž máme ( a zatím jsme se ničemu nevzepřeli ) povinně implementovat do českých zákonných norem. A to, i když jsme proti.

Může se zdát, že mezi 705 členy EP je našich 21 poslanců zanedbatelných, ale jednak každý z nich má právo vystupovat v plénu a říci své argumenty, ale také jde o vliv v různých frakcích, které mohou vyjednávat o přijetí či nepřijetí zákonů v EP projednávaných. A že se zatím naši poslanci v EP prakticky neprojevovali? To je spíše jejich chyba a naše škoda. Jiné země, jako například Polsko nebo Rakouskou jsou ve vyjednávání daleko více úspěšní, ale za to samozřejmě může především naše vláda.

V příštích pěti letech dalšího funkčního období Evropského parlamentu půjde o hodně. Nepodaří-li se zastavit vlak směřující k federativní, promigrační  a „zelené“ pirátské Evropě, bude to konec samostatnosti ČR, našeho průmyslu a stávajícího životního stylu. Přijdeme skoro o vše, zač naši předkové tak usilovně bojovali. Pojďme k volbám. Nejsou druhořadé. Volme ty, kteří jsou schopni zaručit opak, tedy především svébytnost a samostatnost naší vlasti. Volme stranu PRO.