Stranou pozornosti médií proto uniklo valné shromáždění České společnosti pro mechaniku, které proběhlo dne 26. října 2016 v budově Akademie věd České republiky. Prof. Ing. Jindřich Petruška, CSc měl zajímavý příspěvek s názvem „Jak se za posledních 50 let změnila výuka mechaniky“. Bohužel potenciál československého strojírenství, který bychom v současné době ze strany EU podporovaného nástupu digitalizace mohli využít a zúročit, jsme si doslova nechali „protéci mezi prsty“.

Státní výzkumný ústav pro stavbu strojů (SVÚSS) – byl založen po osvobození Československa v 1946. S prvním obdobím existence ústavu jsou nerozlučně spojena jména vynikajících učitelů ČVUT, zejména Prof. Ing. Miškovského a Budinského. Ze strojního referátu Škodových závodů a některých pracovníků ČKD bylo vytvořeno výzkumné oddělení strojní Čs. závodů kovodělných a strojírenských (ředitel prof. Ing. Alois Vrba). V roce 1950 bylo čs. strojírenství reorganizováno v Ústav pro výzkum strojní a z matematického oddělení tehdejších Škodových závodů byl ustanoven při Českých závodech kovodělných a strojírenských teoretický výzkum, který postupně soustředil teoreticky nadané inženýry a matematiky k řešení náročných problémů v oblasti pružnosti, pevnosti a aerodynamiky, později také v oblasti matematické statistiky a výpočetní techniky. Při reorganizací výzkumných ústavů v r. 1954 došlo k začlenění teoretického výzkumu do Ústavu pro výzkum strojní a ke změně názvu na Výzkumný ústav tepelné techniky. Po roce 1958 byl název upraven na Státní výzkumný ústav tepelné techniky a konečně v r. 1965 byl název změněn na Státní výzkumný ústav pro stavbu strojů (SVÚSS). Dislokace ústavu na mnoha místech v Praze byla řešena výstavbou pracovišť v Běchovicích. V roce 1962, po odchodu Prof. Ing. Vrby na ČVUT, byl ustanoven ředitelem ústavu Ing. Michalička, CSc. V roce 1968 byly některé nevýzkumné činnosti vyčleněny do samostatné organizace. Od roku 1971 do roku 1982 převzal vedení ústavu akademik Karel Juliš, který po r. 1982 odešel na ČVUT do funkce děkana strojní fakulty. V posledních letech bylo dále prohloubeno sepětí ústavu s VHJ resortu FMHTS a s VHJ CHEPOS, VÍTKOVICE, SIGMA a ČSVZ, při zachování tradičních úzkých vazeb na VHJ ŠKODA a ČKD s důrazem na plnění potřeb českého strojírenství, zejména při řešení nejobtíženějších úloh technických aplikací mechaniky, tuhých a poddajných těles mechaniky tekutin, termomechaniky a měřicí techniky mechanických veličin ve stavbě strojů, což umožnilo konkrétní uplatnění výsledků práce ve stavbě parních turbin, turbokompresorů, čerpadel, teplosměnných zařízení a sušáren, ale také zařízení pro povrchovou těžbu, potrubních systémů a významných funkčních uzlů strojů, jako převodovek s ozubenými koly, kluzných ložisek, ucpávek, ale také při vývoji ložisek expanzních turbin na zkapalňování helia s extrémně vysokými otáčkami, neboť tehdy nikdo nevěděl, co rotor turbiny v takto extrémních podmínkách dovede. V areálu SVÚSS se nacházel zkušební stend pro měření chladicích výplní a dalších prvků technologických vestaveb chladicích věží, probíhala plodná spolupráce s Armabetonem , Závodem 06 chladicí věže, Energoprojektem, Chemoprojektem a PZO při nabídkách, realizacích a garančních měřeních chladicích věží a chladicích okruhů elektráren či průmyslových komplexů v tuzemsku či zahraničí. Obdobně se vyvíjela spolupráce s resortem zemědělství při vývoji rekuperátorů s tepelnými trubicemi s přidruženou výrobou JZD na Domažlicku. SVÚSS v době největší slávy byl samostatnou, přímo řízenou příspěvkovou organizací federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství. Vedle tradiční výzkumné činnosti pro potřeby resortu, plnil tak náročné expertní činnosti spojené s provozní spolehlivostí a ekonomikou provozů, analýzy s využitím výsledků teoretických a experimentálních šetření, návrhy a ověřování v technické praxi. V SVÚSS byly shromážděny velké zkušenosti, týkající se zejména posuzování životnosti strojních zařízení a jejich dílů, zajišťování klidného mechanického chodu strojních zařízení, vyvažování rotačních strojů a mechanismů, odstraňování nadměrného kmitání a dynamického namáhání strojních zařízení, dílů, základů včetně přípravy vědeckých pracovníků. Ústav byl školícím pracovištěm ve vědních oborech mechanika tuhých a poddajných těles, termomechanika a mechanika tekutin, stavba energetických strojů a zařízení i měřící technika. Pro vědní obory mechanika tuhých a poddajných těles, termomechanika a mechanika tekutin byla společně s Ústavem termomechaniky ČSAV a SVÚSS ustanovena komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací. Nezanedbatelná činnost byla i pedagogická činnost pracovníků ústavu na vysokých školách, zejména na ČVUT Praha, publikační činnost, účast na konferencích, seminářích a sympoziích. Jako placená technická podpora mezinárodních konferencí chemického inženýrství CHISA jsem měl možnost od zahraničních kolegů zjistit, že si SVÚSS vede nadmíru dobře. Od vzniku ČSAV měl SVÚSS tradičně úzké pracovní vztahy s akademickými ústavy, a to především s Ústavem termomechaniky, Ústavem teoretické a aplikované mechaniky, Ústavem teoretických základů chemické techniky, Ústavem materiálů a mechaniky strojů SAV a dalšími.

V roce 1990 byl SVÚSS rozhodnutím ministra strojírenství a elektrotechniky ČR, čj. 118/1990 změněn ve státní podnik. Neslavný konec ústavu nastal nedlouho po jeho privatizaci rozhodnutím ministra MPO č. 974 a 976/1993, které bylo jedním z hlavních úkolů nového vedení, i když bylo jasné, že bez státní podpory(dotace) ústav jako celek nemůže fungovat. Výsledkem privatizace bylo, že cokoli bylo možno zpeněžit bylo prodáno, experimentální zařízení byla sešrotována, knihovna s tisíci knih a výzkumných zpráv byla zlikvidována.

O odborné úrovni prací se dnes můžeme přesvědčit nahlédnutím do Technického průvodce, Svazek 78 Sdílení tepla, vypracovaného kolektivem Doc. Ing. Miroslav Sazima, CSc, Ing. Berounský, CSc, doc. Ing. Dvořák, CSc, Ing. Hlavačka, DrSc., prof. Ing. Chyský, CSc., doc. Ing. Němeček, DrSc., doc. Ing. Ota, CSc., Ing. Prokop, CSc., Ing. Šik, CSc., Ing. Jan Zemánek, CSc. Část výsledků výzkumu byla uveřejněna v Monographs and memoranda No. 39 „Heat and mass transfer in cooling tower packings" v r. 1989.

Po r. 2002 započala éra IPPC, referenčních dokumentů k aplikování nejlepších dostupných technik (BAT), ekologických aktivistů, fotovoltaiky a masivních dotačních programů. Slovo dostavby jaderných elektráren je skloňováno v mnoha pádech již několik let. Jaderné elektrárny v ČR pomalu ale jistě dosluhují, nestaví se nic a výsledek přešlapování na místě poznáme již za necelých patnáct let. V případě JEDU, která byla postavena za 7(9)let a od roku 1985 do září 2016 vyrobila na čtyřech blocích elektrárny více než 404 miliard kWh elektrické energie, by nějaká forma státní podpory pro zamýšlenou dostavbu po projednání a schválení v Bruselu stála za úvahu. Bližší napoví kontrola plnění úkolů z Národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky ČR v návaznosti na zajištění energetické bezpečnosti, která proběhne pod dohledem sněmovního hospodářského výboru PSP ČR ve spolupráci se sdružením Energetické Třebíčsko dne 3. listopadu 2016 ve Sněmovní ul. v Praze 1. S výsledkem kontroly plnění by měla býti v kontextu s výše uvedeným obsahem naše veřejnost seznámena!

Zdroj: Bulletin, Československá společnost pro mechaniku při ČSAV