Z podepisování nezávazných memorand o investicích za miliardy se stal již takový kolorit, kterému se smějí už všichni. Čím méně zrealizovaných investic, tím větší počet memorand, ze kterých nakonec zase nic nebude. Memoranda mají totiž jednu velkou nevýhodu – jsou nezávazná, je tedy úplně jedno, jestli jich prezident podepíše pět nebo pět tisíc. Ostatně už v roce 2016 měla Čína v České republice investovat 95 miliard, nakonec to bylo jen 12,5 miliardy a do konce roku 2017 jen necelých 23 miliard. Tohle divadlo už by mělo být trapné i okolí Hradu, ale to bychom od něj chtěli moc.

Memoranda však nejsou na výpravě do Číny to nejhorší. Za nejhorší považuji prezidentův výrok, že demokratizace má probíhat postupně. Úspěšně tak navázal na děsivý výrok z minulých návštěv o tom, že se přijel do komunistické Číny učit stabilizovat společnost. V podstatě prezident České republiky zlehčil masakr na náměstí Nebeského klidu. Kdyby k zásahu nedošlo, tak by země byla destabilizovaná a demokratizace by asi probíhala na vkus našeho prezidenta moc rychle. To je naprosto nemístné uvažování.

Události na náměstí Nebeského klidu jsou v demokratickém světě chápány do značné míry jako symbol a memento krveprolití, při němž před lety zahynuly stovky mladých lidí. K potlačení tehdy komunistická moc použila armádu s obrněnými transportéry. Prezident Zeman tak plivl do obličeje všem, kteří někdy bojovali či stále bojují za svobodu a demokracii na náměstích a byli kvůli tomu tamními nedemokratickými režimy zmláceni, zabiti či vězněni a kvůli čemu? Vracíme se zase na začátek – jen kvůli tomu, aby podepsal pár bezcenných papírů o tom, kolik u nás Čína bude investovat i když dopředu víme, že realita zůstane daleko za sliby a vyfotil se s čínským prezidentem. Kdybychom se před Čínou přestali hrbit a nechovali se poníženě, možná bychom nepodepsali tolik memorand, ale mohli bychom se bez uzardění podívat do očí všem bojovníkům za lidská práva a pokračovat v zahraniční politice Václava Havla, díky které nás svět respektoval.