Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já navážu na ta předchozí slova. Jsem rád, že máme aktuálně zařazen tento bod k redefinici znásilnění. Je to vlastně jeden z těch prvních bodů, které v oblasti domácího sexualizovaného násilí v rámci zlepšení té situace můžeme udělat.

Já jenom krátce. Kromě těch bodů, které tady zmínila kolegyně Táňa Malá, které povedou k lepšímu přístupu obětí ke spravedlnosti, tak si dovolím jenom krátkou poznámku, že jedna z těch příležitostí, z těch promarněných příležitostí bohužel nám skončila v Senátu tím, že nám sem neposunul dále ratifikaci úmluvy o prevenci a potírání násilí na ženách, ale i to, že tady máme rozpracovánu celou řadu dalších legislativních opatření nebo jiných legislativních opatření, tak se snažíme s touto problematikou dělat maximum.

Já tu problematiku domácího sexualizovaného násilí vnímám vždycky ve třech rovinách - jak v té společenské, kde bohužel tento problém je určitým morem společnosti, nejenom v České republice, ale celosvětově. Některé statistiky tady zazněly. Já si dovolím doplnit ještě tu, že i třeba v každé čtvrté domácnosti dochází k domácímu násilí, a právě to dlouhodobě tolerované násilí v domácnostech tím, že potom společnost bagatelizuje nebo i často přehlíží to, co se za zavřenými dveřmi našich domácností děje, tak potom generuje tu další statistiku, kterou tady Táňa Malá otevřela, to je těch 12 tisíc případů znásilnění ročně. Je potřeba k tomu doplnit, že tato čísla, že se nejedná o znásilnění, tak jak si možná většina společnosti představí nějakou situaci někde na ulici nebo v temném lese, ale drtivá většina těch případů se právě stává za zavřenými dveřmi našich domácností, a s tím je potřeba něco dělat právě i v té společenské rovině, to znamená o tom otevřeně hovořit.

Ta další je legislativní. Těch bodů v rámci podvýboru domácího a sexuálního násilí, které se průběžně řeší, je celá řada a tím, že redefinice skutkové podstaty trestného činu znásilnění je připravena a je tady dnes k projednání, tak je velmi dobře. A já si od toho slibuji i vlastně částečné řešení té soudní roviny, protože aplikační praxe soudců, státních zástupců, která nám vlastně v této oblasti doteď generovala celou řadu osvobozujících rozsudků nebo podmíněných trestů, tady navážu na tu předchozí statistiku, že vlastně z těch 12 tisíc případů a pěti procent nahlášených, což je nějakých 600 přibližně, tak polovina potom odchází s osvobozujícími rozsudky a ta zbývající polovina zase v 50 % případů s podmíněnými tresty, a to je velmi málo.

A vlastně jeden z těch případů byl i mediálně teď známý, myslím, že z minulého týdne, ale to je opravdu jedna stopadesátina toho, co se každý rok tady odehrává a co se děje. A tou soudní rovinou a tím, že právě přijímáme předloženou novelu v té podobě tak, jak je předložena, tak já od ní očekávám právě i změnu té aplikační praxe právě z toho důvodu, že bude potřeba připravit nové rozsudky, nové precedenty, že už nebude možné se opírat o tu starou definici a staré rozsudky a že i v této oblasti se aplikační praxe soudců tedy diametrálně změní a bude to opět velkým přísunem k lepšímu přístupu ke spravedlnosti obětí trestných činů.

Já změnu velmi vítám. Jde vlastně o přelomovou změnu, kdy z konceptu pod pohrůžkou násilí se mění na koncept "ne znamená ne", tedy tak, aby celá řada věcí byla vyřešena. Vítám i to, že v rámci ještě mezirezortního připomínkového řízení tam byly přidány právě důležité body, jako je zneužití tísně a v rámci institutu zneužití bezbrannosti. Kromě toho, že nově znásilnění tedy bude z podstaty každý takový případ na dítěti do 12 let věku, každý takový případ, který se stane v rámci spánku, nemoci, tak právě i v rámci silně ochromujícího stresu, což je lidově právě to zamrznutí.

Za mě se jedná opravdu o přelomovou změnu, která pomůže zvýšit ochranu obětí domácího a sexualizovaného násilí a výrazně zlepší přístup obětí ke spravedlnosti. Děkuju.